Dnešní Třešnička™ bude o nejmenších houslích na světě. Jsou opravdu titěrné, sotva viditelné, a dnes hrají jen pro ruský pláč nad hořícími sklady Wildberries. Na sítích se objevují majitelky malých obchodů, které se slzami v očích vyprávějí, že přišly o zboží, podnikání a poslední zdroj příjmů. Jedné předtím ve válce zemřel manžel, další se ptá Ukrajinců, jestli vůbec mají nějakou empatii. A tady naše housličky začínají hrát skutečně procítěně. Protože Ukrajinci si za čtyři roky mohli empatii procvičovat při pohledu na mariupolské divadlo plné civilistů s obřím nápisem DĚTI před budovou, na rozstřílené nádraží v Kramatorsku plné lidí čekajících na evakuaci, na obytný dům v Dnipru, kde ruská raketa zabila desítky lidí, na dětskou nemocnici Ochmatdyt, kde se léčí děti s rakovinou, na Kryvyj Rih, kde v dubnu 2025 zahynulo devět dětí, nebo na Sumy, kde ruské balistické rakety na Květnou neděli zabily desítky lidí. Čtyři roky raket, dronů, pohřbů, rozbitých bytů, nemocnic a elektráren, ale teprve když shoří sklad s balíčky, přichází otázka: kde je vaše empatie? Inu, někde mezi Mariupolem a Ochmatdytem se asi ztratila. Housličky každopádně hrají dál. Jen jsou tak malé, že je přes zvuk ruských raket skoro není slyšet.








Ve skutečnosti je rozpoutávají
diktátoři, co by chtěli víc než mají (např. Putler).





Putinovi do Ruska.