Správný překlad prý je "Blahoslavení chudí v (D)duchu", tedy že blahoslaveni budou lid skromní, hodní, věrní Bohu (Otci, Synu s Duchu).
Chudoba znamená nemajetnost, nebo nedostatek majetku. I vzdělání je
majetkem vědomostí.
Chudí lidé bydleli a žili na hraně existence, tedy neměli střechu nad
hlavou, odění byli v chatrných cárech, měli permanentní hlad a nulovou
hygienu.
Prostě bezdomovci a závisláci na drogách, ať jde o alkohol, toluen, nebo
jiné svinstvo.
Lidé na okraji společnosti a jejich majetkem je pouze království nebeské.
Tím chtěli břichatí knězové se zamaštěnýma bradama naznačit, že
bezdomovci mají jásat z majetku království nebeského, že bolest je dotykem
Ježíška a že knězové jsou vlastně chudinky a ubožáci, protože kvůli
zlatu a drahokamů nemají nic.
Břichatí kněží se zamaštěnými bradami?
Koukám, že jsi se svými názory na církev a víru obecně skončil někde u
K. H. Borovského.
My jsme tu měli kardinála Křena, pěkně kulaťoučkého. No a ten Duka taky není vyžlík.
Pro pochopení je klíčový řecký výraz "ptochos", který znamená
"shrbený", přeneseně "žebrák".
Za šťastné jsou tedy označeni ti, kdo žebrají o ducha, neboli ti, kdo si
uvědomují, že jim ten duch chybí.
Jsou to tedy ti, kdo si uvědomují, že člověk by měl mít nejen tělesné
potřeby, ale i ty duchovní.
A snaha ty duchovní potřeby uspokojit, může člověka přivést k Bohu.
Takový člověk je potom šťastný.
To dává smysl, jenom je problémem to může. Poněvadž Ježíš o těchto lidech mluví ne v potencialitě, nýbrž s určitostí jako o blahoslavených a o obyvatelích království nebeského.