Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

To ano. Ale také potvrzení, že pravda je víře u zadku.

To ne, tak to úplně není. Věřícímu člověku je pravda nedostupná, poněvadž kdyby jí znal, tj. kdyby věděl, jak se ta daná věc má, tak by neměl zapotřebí věřit, jak se to s ní má. Nějakou víru máme nutně všichni vzhledem k tomu, že nikdo nevíme všechno o všem. Takže víra jako taková ve své podstatě nepředstavuje přístup k pravdě.

On to ve skutečnosti přístup k pravdě je - víra.
Víra funguje jako substituce pravdy tam, kde objektivní pravdu neznáme a přesto potřebujeme v dané věci "mít jasno" třeba z jiných objektivních důvodů, jinak bychom se plácali v nejistotě. I když má člověk před sebou 2 nebo 3 možnosti,a neví, která je správná, stejně na principu/podstatě víry nakonec jednu zvolí (a ten, kdo ani jednu, tak pořád zvolil díky víře, že enzvolit ani jednu ze 3 možností bude nejlepší .-))))

Přesně tak, někdo si třeba nedokáže vybrat trenky a zhroutí se přímo v obchodě. Zažila jsem nikoliv osobně ale s potomkem, který je opravdu mimořádně inteligentní ale má problém se rozhodnout pokud jsou všecky varianty stejné.

Tady ale jde i o slova. Mně se příčí tvrzení, že kdo ví, ten už nemůže věřit. Spíš mi připadá nemožné, aby ten, kdo něco ví, tomu nevěřil. Věřit tomu, co víš, to je podložená víra. Věřit tomu, co někdo ověřitelně zjistil, to je taky podložená víra. Věřit něčemu jen proto, že nevím, jak je to doopravdy, a nelze to ověřitelně zjistit, to je slepá víra. Zejména když jde o něco v běžné realitě nemožného. A to je přesně to, co popisuje ten verš.
Když se tu tedy bavíme o víře, vždycky mám na mysli víru bez důkazů. Ne, že je nemá ten věřící, ale že si je nemůže ani opatřit, protože prostě neexistují. Taková je náboženská víra – slepá, přes neexistenci reálných důkazů, případně naopak i přes existenci důkazů proti.

Jestliže víš, že voda je mokrá, tak proč bys tomu měl ještě věřit? Věřit, jak to s tou vodou je, má smysl jenom tehdy, když nevím, jak to s tou vodou je. Jakmile zjistím či poznám, jak to s tou vodou je, tak toto zjištění/poznání nahradí onu představu toho, jak to s ní je, která byla mojí vírou. Ta moje představa, jak to s tou vodou je, klidně mohla stát na nějakých indiciích, ukazatelích, a pak ta moje představa/víra byla odůvodněná či podložená.

Ten biblický verš tohle nespecifikuje, jestli se ta představa opírá o nějaké indicie nebo ne. Náboženská víra se ale o indicie opírat může, ať už ve formě nějaké té vnitřní zkušenosti, nebo osobního poznání, že se v psychice opravdu děje to, co je popisováno v posvátné knize apod.

Různé překlady se ve znění trochu liší, ale všechny zdůrazňují, že víra stojí na něčem pevném.
Není to tedy souhrn přání, tužeb a představ. To už potom není víra, ale lehkověrnost.
Ta "definice" víry se dost liší od představ ateistů, podle kterých víra vyžaduje nevědomost, a kdo VÍ, už přece nemůže VĚŘIT.

Ten závěr je ale naprosto logický - kdo ví, nepotřebuje věřit. pouze může záměrně věřit v nějakou nepravdu

Víra stojí na jediném pevném : na vlastním pevném přesvědčení. což může být "vlastní pevná lež sama sobě"

No, realita je taková, že ať už o něčem víme sebevíc, pořád ještě zbývá dost prostoru pro víru.

To určitě.
Ale ne automaticky víru v Boha, to už je volba.

Existence prostoru neznamená nutnost ho zaplnit.

Tak víra obecně jako psychický proces nemá žádné takové omezení a může být klidně i souhrnem přání apod. Náboženská víra by ideálně na něčem stát měla (zpočátku klidně ani nemusí, ale časem by určitě měla), ovšem určení toho, jak dalece je pevné to, na čem stojí, není úplně samozřejmé. Člověk podléhá různým klamům a sebeklamům a je zde potřeba plně použít rozum, poněvadž zjišťování takových skutečností je jeho doménou.
Jinak vědění opravdu vytlačuje víru, ovšem je důležité definovat, k označení čeho slovo víra používám.

Ono stačí si uvědomit, co jsme napsali nezávisle na sobě oba:
Vždy zbývá prostor pro víru bez ohledu na úroveň poznání.

To ano, protože nikdy nebudeme vědět všechno. Na druhou stranu ve věci, v níž víme, už prostor pro víru není.