,
Omezíš se tím, že jako pravdu přijmeš něco, čemu jen věříš. Tím
se staneš „imunní“ vůči všem ostatním možnostem, které nejsou v
souladu s tvou vírou. Omezíš se vzhledem k možnostem pravdivého
poznání.
Že se ti tak třeba lépe žije, to s tím nemá nic společného. Někdo žije
lépe, když jisté věci neví, někdo zase, když pravdu zná. Je třeba
lepší vědět, že tvé ztracené dítě bylo zavražděno, nebo je lepší to
nevědět? Nebo je ještě lepší to nevědět, ale „být si jist“, skrze
nezlomnou víru, že se mu někde ve světě dobře daří? Jak pro koho, že?
Jenže pravda je jen jedna – je dávno mrtvé. Ale člověk pevně věřící
v jeho dobrý život to nikdy nezjistí, protože víru má a pátrat jiným
směrem tím pádem nemá potřebu. Takže tak nějak bych popsal vztah víry a
pravdy. Věřící věří, že ví, i když neví. Ateista ví, že neví, a
buď hledá, protože chce vědět, nebo nehledá, protože je mu to jedno, to
už je individuální.
Předmět diskuze: “Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
