ÉGREGOR Pojem vyjadřující v okultismu existenci zvláštních
astrálních útvarů, které jsou vytvářeny skupinovými představami,
ideami, pocity – např. náboženskými kulty, politickými idejemi, ale i
hromadnými všeobecnými sklony (afekty a pudy) a smýšleními. R. Ambelain
(La Kabbale pratique, 1951) definuje égregor jako „sílu zplozenou mocným
duchovním proudem a tak uchovanou v pravidelných vzdálenostech,
přiměřených rytmu harmonie s univerzálním životem kosmu, nebo sjednocení
podstat, které jsou spojeny společným charakterem“. Papus (Traité
élémentaire des sciences occultes, 10. vyd. bez vroč.) definuje égregor
prostě jako „celkem zplozený astrální obraz“. Égregor je tedy
astrální reprezentace kolektivní mysli a funguje jako více či méně silná
astrální bytost, není jen pasivním odrazem, resp. obrazem v širším smyslu
toho, co je společné lidským myslím, ale též aktivním činitelem. V tomto
smyslu každý jedinec, který vyznává nějakou náboženskou, politickou či
jinou ideu, je spojen s příslušným égregorem, přičemž toto spojení je
oboustranné: jedinec posiluje svou vírou a svými činy tento égregor a
naopak je égregorem posilován. Proto pravé esoterní a esoterické
společnosti začínají svá lóžová shromáždění rituálem, který je
spojuje s těmi, „kdož je předcházeli“, tj. s jejich égregorem, který
jejich předchůdci vytvořili. Jako bytost se égregor udržuje tím, že je
nasycován vírou, imaginací, činy, které mají vztah k jeho obsahu,
především je sycen mocnými kulty či rituály. Teurgickou operací lze
vytvářet pozitivní, černomagickou operací negativní égregory. Égregory
zlých sklonů se v magické evokaci manifestují jako ďáblové, égregory
tvůrčích pozitivních sil jako géniové či andělé, égregory
přírodních sil jako démoni či duchové živlů. Uvedená okultní fakta
dobře ilustruje E. Lévi (Věda duchů, 1936; s. 165 a násl.) na historickém
případu evokace olympských božstev, kterou před císařem Juliánem
Apostatou provedl Maximus z Efesu. Protože božstva starého Olympu v
Juliánově době již nikdo neuctíval a představy o nich byly již velmi
chatrné, Julián „neviděl je již tak, jak je představují antičtí
básníci, nýbrž jen jak existovala ve vystřízlivělé imaginaci
současného lidstva, stará, vetchá, ubohá a zpustlá. Nebyla to již
mohutná božstva Homérova, nýbrž byli to groteskní bohové Lukiánovi, což
jen potvrzuje teorii, že domnělí duchové při evokacích jsou jen
zrcadlením nebo odlesky kolektivní imaginace.“ Uměle vytvořený égregor
může být k této zemi připoután i modlou, která se stává předmětem
uctívání, a mohou to být i modly náboženské a politické (takovou
politickou modlou byla balzamovaná Leninova mrtvola v kremelském mausoleu). V
živoucí formě vrací astrál jen to, co je v něm udržováno lidskými
skutky a vášněmi. Nejsilnější nasycení astrální bytosti reprezentuje
oběť, protože je spojena se silným hnutím mysli a uvolňuje okultní
energii obsaženou v krvi. Silné égregory vytváří hromadné utrpení lidí
za válek a revolucí, ale i hromadné vraždy, množství padlých vojáků
apod. Égregor působí zpětně na tento svět a vztahy mezi ním a tímto
světem v sobě skrývají tajemství individuální a kolektivní
osudovosti.
Eliphas Lévi v dopise baronu Spédalierimu (L’Initiation č. 1, 1893)
napsal: „Égregory jsou bohové. Égregory jsou hybní a tvořiví duchové
forem. [...] Obři Genese, Titáni bájí a Henochovi andělé jsou égregory
nepřátelské Bohu, protože bohové jsou fikcemi lidí.“ Égregory jsou
také podstatou toho, co vyjadřuje výraz „válka bohů“, jedno z
největších arkán magie: „Válka bohů je věčná. [...] Válka bohů
reprezentuje boj Erota a Anterota. [...] Zákon přírody není jen zákonem
lásky, je také zákonem války, stálé destrukce a absorpce.“ Slovo
égregor je složeno ze dvou latinských slov, „eggregius“ a
„gregorius“, a égregor v tomto smyslu vyjadřuje spojení dvou různých
mocností, které Egypťané přisuzovali svým bohům a katolicismus přisuzuje
démonům; pro kabalu jsou égregory duchové smrtelní, nevědoucí a divocí:
Jehova a Jupiter jsou égregory, které spolu bojují“, pokud je člověk (!)
nerozsoudí. Člověk je článkem hierarchického řetězce bytí, co je „pod
ním“, a s tím, co je „nad ním“, co se nazývá „neviditelný
člověk“, je démon a anděl. Proto kněží dávali svým bohům těla.
Člověk je Adam Kadmon i Adam Belial. V Zoharu se říká, že bůh stvořil
nejprve „krále“, kteří se ničili, protože neznali rovnováhu. Teprve
Adam byl uschopněn rozpoznávat dobro a zlo. Podle Papuse égregory jsou
„astrální obrazy generované kolektivem“, jsou to ideje-síly, bytující
v astrální pláni, které jsou, podle S. de Guaity, vytvářeny nejen
příbuznými či „identickými vibracemi“ mentálními, ale i „krvavými
akty“. Papus na uvedeném místě cituje Ovidia: „Jsou čtyři věci, které
pozorujeme u člověka: mánové (duše zemřelých), tělo, duch a stín; tyto
čtyři věci jsou po jeho smrti umístěny každá na svém místě; země
pokrývá tělo, stín poletuje kolem hrobu, mánové jsou v podsvětí a duch
uniká k nebesům.“ Také duše zemřelých jsou přitahovány ke svým
égregorům. Podle jiné verze pochází slovo égregor z řec. „egregora“,
což znamená bdění, probuzení, přeneseně oživení, v okultistické
konotaci tedy oživený astrální útvar.
,
.
no ale je zřejmé,
že mu unikají i věci, které dělá jeho vlastní, katolická církev 
1
2
1
1
mu
zajistila přízeň krále, tak si vyskakoval. V Kostnici mu katoličtí
teologové ukázali, kdo je opravdový znalec písma ne nějaký Hus z Čech,
amatér a zrádce Ježíše. 
. Ateista nemá potřebu všude kolem sebe hledat nějaké nadpřirozeno.
y