,
Historie Slovenska
První státní útvar na dnešním slovenském území bylo Vanninovo
království v 1.století.
Slované osidlovali oblast pod Tatrami přibližně od 5. století, ale již
roku 568 se ocitlo pod nadvládou nomádských Avarů.
Od 7. století sem sahala moc Sámovy říše. Když v roce 791 Karel Veliký
porazil Avary, byla vytvořena samostatná knížectví Nitranské a
Moravské.
Po roce 833 se knížectví spojila do velkého státního celku
Velkomoravské Říše.
Kolem roku 907 Velká Morava zanikla a slovenské území je postupně
obsazovány Maďary.
Původně tu bylo stále Nitranské knížectví, ale od 12. století až do vzniku Československo roku 1918 bylo dnešní slovenské území známé jako Horní Uhry (Felvidék).
Po Osmanské expanzi se území bývalého Uhersko v 16. a 17. století dočasně zredukovalo téměř jen na území Slovenska, Hradska a západního Chorvatska.
Díky tomu se stalo Slovensko jádrem habsburského státu. Bratislava (tehdy Poszony čili Prešpurk) se stala hlavním (1536-1784/1848), korunovačním (1563-1830) městem a sídlem sněmu (1542-1848) Uherska.
Město Trnava se stalo sídlem ostřihomského arcibiskupa, čímž se stala centrem uherské římsko-katolické církve.
Dlouho jako kodifikovaný jazyk platila na Slovensku tzv. bibličtina – čeština Bible Kralické. Roku 1787 kodifikoval Anton Bernolák spisovnou slovenštinu založenou na západloslovenském nářečí (bernolákovština), velice podobném češtině.
Poté v roce 1843 kodifikoval Ľudovít Štúr spusovnou slovenštinu na
základě středoslovenského nářečí, jak ji známe dnes.
V revolučních letech 1848-49 se Slováci přidali na stranu Rakušanů, aby se
dostali z moci Uherska a stali se samostatnou částí rakouské monarchie. To
se jim však nepodařilo.
V dalších letech po rakousko-uherském vyrovnání (1867-1918) čelili Slováci nejtvrdší maďarizaci.
1
