Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

nebuď směšný, čím více lidí a čím delší doba, tím silnější egregor...
náboženské egregory se vytvářely tisíce let miliony lidí...

z Lexikonu magie od Nakonečného:

ÉGREGOR Pojem vyjadřující v okultismu existenci zvláštních astrálních útvarů, které jsou vytvářeny skupinovými představami, ideami, pocity – např. náboženskými kulty, politickými idejemi, ale i hromadnými všeobecnými sklony (afekty a pudy) a smýšleními. R. Ambelain (La Kabbale pratique, 1951) definuje égregor jako „sílu zplozenou mocným duchovním proudem a tak uchovanou v pravidelných vzdálenostech, přiměřených rytmu harmonie s univerzálním životem kosmu, nebo sjednocení podstat, které jsou spojeny společným charakterem“. Papus (Traité élémentaire des sciences occultes, 10. vyd. bez vroč.) definuje égregor prostě jako „celkem zplozený astrální obraz“. Égregor je tedy astrální reprezentace kolektivní mysli a funguje jako více či méně silná astrální bytost, není jen pasivním odrazem, resp. obrazem v širším smyslu toho, co je společné lidským myslím, ale též aktivním činitelem. V tomto smyslu každý jedinec, který vyznává nějakou náboženskou, politickou či jinou ideu, je spojen s příslušným égregorem, přičemž toto spojení je oboustranné: jedinec posiluje svou vírou a svými činy tento égregor a naopak je égregorem posilován. Proto pravé esoterní a esoterické společnosti začínají svá lóžová shromáždění rituálem, který je spojuje s těmi, „kdož je předcházeli“, tj. s jejich égregorem, který jejich předchůdci vytvořili. Jako bytost se égregor udržuje tím, že je nasycován vírou, imaginací, činy, které mají vztah k jeho obsahu, především je sycen mocnými kulty či rituály. Teurgickou operací lze vytvářet pozitivní, černomagickou operací negativní égregory. Égregory zlých sklonů se v magické evokaci manifestují jako ďáblové, égregory tvůrčích pozitivních sil jako géniové či andělé, égregory přírodních sil jako démoni či duchové živlů. Uvedená okultní fakta dobře ilustruje E. Lévi (Věda duchů, 1936; s. 165 a násl.) na historickém případu evokace olympských božstev, kterou před císařem Juliánem Apostatou provedl Maximus z Efesu. Protože božstva starého Olympu v Juliánově době již nikdo neuctíval a představy o nich byly již velmi chatrné, Julián „neviděl je již tak, jak je představují antičtí básníci, nýbrž jen jak existovala ve vystřízlivělé imaginaci současného lidstva, stará, vetchá, ubohá a zpustlá. Nebyla to již mohutná božstva Homérova, nýbrž byli to groteskní bohové Lukiánovi, což jen potvrzuje teorii, že domnělí duchové při evokacích jsou jen zrcadlením nebo odlesky kolektivní imaginace.“ Uměle vytvořený égregor může být k této zemi připoután i modlou, která se stává předmětem uctívání, a mohou to být i modly náboženské a politické (takovou politickou modlou byla balzamovaná Leninova mrtvola v kremelském mausoleu). V živoucí formě vrací astrál jen to, co je v něm udržováno lidskými skutky a vášněmi. Nejsilnější nasycení astrální bytosti reprezentuje oběť, protože je spojena se silným hnutím mysli a uvolňuje okultní energii obsaženou v krvi. Silné égregory vytváří hromadné utrpení lidí za válek a revolucí, ale i hromadné vraždy, množství padlých vojáků apod. Égregor působí zpětně na tento svět a vztahy mezi ním a tímto světem v sobě skrývají tajemství individuální a kolektivní osudovosti.

Eliphas Lévi v dopise baronu Spédalierimu (L’Initiation č. 1, 1893) napsal: „Égregory jsou bohové. Égregory jsou hybní a tvořiví duchové forem. [...] Obři Genese, Titáni bájí a Henochovi andělé jsou égregory nepřátelské Bohu, protože bohové jsou fikcemi lidí.“ Égregory jsou také podstatou toho, co vyjadřuje výraz „válka bohů“, jedno z největších arkán magie: „Válka bohů je věčná. [...] Válka bohů reprezentuje boj Erota a Anterota. [...] Zákon přírody není jen zákonem lásky, je také zákonem války, stálé destrukce a absorpce.“ Slovo égregor je složeno ze dvou latinských slov, „eggregius“ a „gregorius“, a égregor v tomto smyslu vyjadřuje spojení dvou různých mocností, které Egypťané přisuzovali svým bohům a katolicismus přisuzuje démonům; pro kabalu jsou égregory duchové smrtelní, nevědoucí a divocí: Jehova a Jupiter jsou égregory, které spolu bojují“, pokud je člověk (!) nerozsoudí. Člověk je článkem hierarchického řetězce bytí, co je „pod ním“, a s tím, co je „nad ním“, co se nazývá „neviditelný člověk“, je démon a anděl. Proto kněží dávali svým bohům těla. Člověk je Adam Kadmon i Adam Belial. V Zoharu se říká, že bůh stvořil nejprve „krále“, kteří se ničili, protože neznali rovnováhu. Teprve Adam byl uschopněn rozpoznávat dobro a zlo. Podle Papuse égregory jsou „astrální obrazy generované kolektivem“, jsou to ideje-síly, bytující v astrální pláni, které jsou, podle S. de Guaity, vytvářeny nejen příbuznými či „identickými vibracemi“ mentálními, ale i „krvavými akty“. Papus na uvedeném místě cituje Ovidia: „Jsou čtyři věci, které pozorujeme u člověka: mánové (duše zemřelých), tělo, duch a stín; tyto čtyři věci jsou po jeho smrti umístěny každá na svém místě; země pokrývá tělo, stín poletuje kolem hrobu, mánové jsou v podsvětí a duch uniká k nebesům.“ Také duše zemřelých jsou přitahovány ke svým égregorům. Podle jiné verze pochází slovo égregor z řec. „egregora“, což znamená bdění, probuzení, přeneseně oživení, v okultistické konotaci tedy oživený astrální útvar.