V mravním smyslu pojmy dobro a zlo relativní nejsou. Když něco ukradnu,
tak pro mě je to dobré, protože já tím získám a pro okradeného
špatné/zlé, protože on tím tratí. Ovšem tohle nejsou mravní kategorie
dobra a zla. Ty jsou obsaženy teprve v otázce "je krást správné?"
Odpovědí na ní až se vyslovuje mravní soud. A ten je platný pro všechny
lidi.
Tak tradičně jsou se zlem spojovány vlastnosti jako neohleduplnost,
lakota, vychloubačství, nepřejícnost atd., nebo emoce jako nenávist,
závist, žárlivost atd. nebo tendence jako lhaní, porušení slibu, nucení k
nějakému aktu (třeba sexuálnímu) atd. Takový je prostě po generace
konsenzus.