Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Nechtěl jsem být vulgární a Oř je ušlechtilejší zvíře, než vůl. I Šemík zachránil s nasazením vlastního života skokem z Vyšehradu vladyku Horymíra před kristianizací.

Počkej počkej: co je na volovi vulgárního? Vůl je vykastrovaný samec od krávy - a kráva, podle Tebe, není ušlechtilé zvíře? No to si piš že je! Jenže kůň je považován za "líbivější" ale to je jenom věcí módy. Víš, že dospělý vůl utáhne těžší náklad než koňské šetispřeží? Jak víš tak bydlím pod přehradou Bystřička. Když se přehrada stavila, CK Dráha Františka Josefa již přes Bystřičku vedla. Od nádraží ke hrázi je to 5,1 km, až na cca 200 metrový úsek vede cesta do kopce. Převýšení je 61 metr..Nejhorší je kopec ke koruně hráze, tam je převýšení na cca 700 metrové trase přes dvacet metrů.. Materiál se přivážel vlaky na nádraží. Od nádraží až ke hrázi byl násep (dodnes jsou jeho části v terénu znatelné, vedl za mou chalupou), na náspu koleje a vagóny plné štěrku, písku, kamení, vápna atd. tahali od nádraží voli! Viděla jsem několik dobových fotografií s voly zapřaženými do vagónu a hurá - sice pomalu ale jistě - nahoru do kopce...

(Dívám se na stránky obce, je tam 60 fotografií ze stavby přehrady ale na žádné není žádné zvíře sice je vidět kousek kolejiště... musím si vzpomenout, KDE jsem ty fotky volů viděla... možná v některém z muzeí... hm, Musím to vypátrat - nebo kvůli tomu nebudu spát

No - jestliže ti někdo řekne, že jsi vůl, nebo kráva - asi tě to nepotěší. Někdo to jako vulgaritu brát může.

Ok, ti sloužili jako tažná zvířata i evropským migrantům v cestě divočinou a pláněmi za novou existencí na Západu sev. Ameriky.
Osobně jsem kontakt s velkými domácími zvířaty nikdy neměl.

Jeden krásný zážitek v mém šťastném dětství nekaleném náboženstvím v malé vesnici na Slovácku byl, když JZĎákům uvízla mlátička na příkřejší lehce rozmokřené cestě. Traktor Zetor, 25 koňů, se snažil táhnout a asi deset chlapů tlačili, ale mlátička si postavila hlavu a nehla se z místa. Asi tak po hodinovém marném snažení byl poslán do vsi, k jednomu z posledních místních kulaků, parlamentář JZD vyprosit si pomoc. A ten skutečně přived dva obrovské koně (bylo mi tehdá tak 12 let), vypřáhli traktor a zapřáhli koně. Chlapi pochopitelně také tlačili a skutečně tu mlátičku vytáhli a vytlačili tou cestou až nahoru (asi tak padesát, nebo sedmdesát metrů).

Pochopitelně jsme jako děcka fandili těm koňům kulaka a to i z principu. Dva kulacké koně zvítězili nad 25 komunistickými koňmi. Naše rodina byla antikomunistická a děda poslouchal k večeru Svobodnou Evropu v marném očekávání nějakého zázraku. Byl i ateistou, takže se zázrak neudál. Bratr mého dědy byl také antikomunista, ale pámbíčkář, takže se moc nekamarádili. My děcka, vnuci jednoho i druhého jsme však byli věrní kamarádi.