Když nevěřím v boha, příkaz nekrást je naprosto stejný. Nekrást
(netlouct, nezabíjet, nenasazovat parohy) je prostý výsledek zkušenosti, že
když mě někdo okrade (zbije, zabije mi někoho, uteče mi s manželkou),
ublíží mi tím. Proto to nebudu dělat jiným, ne proto, že mi to údajně
zakazuje nějaký bůh. Takže víra nevíra, tohle jsou složky přirozeně
vyvinuté lidské morálky. Že to pochází od boha, je nepodložené tvrzení,
zakládající se na pouhé víře. Co je naopak pravda, je to, že ateisti
morálku dodržují ve stejné míře jako teisti, samozřejmě bez těch
nesmyslů o nutnosti víry.
Že se krade hlavně tam, kde není víra, to je další pouze věřené
tvrzení.
Samozřejmě, že když se budu k ostatním chovat nemorálně, tak na to
můžu dojet. To je ta tvoje „past“ – ostatní mi to spočítají. Nebo se
budu prostě cítit špatně. Ne proto, že jsem nedodržel nějaký boží
příkaz, ale protože jsem se zachoval jako hovado. Svědomí. Nic jiného než
znalost, co je zlé a co je dobré. Daná vývojem a předáváním pomocí
výchovy. Boha k tomu netřeba.
Přikázání týkající se víry v boha jsou tam uměle přidaná, prostě
pohrůžka pro ovce, které by se chtěly oddělit od stáda, jdoucího sborem
za tím prvním…
Prostá logika neovlivněná naočkovanou vírou říká, že Desatero je
stručným shrnutím pravidel existujících dávno před ním, takže Desatero
nezakládá morálku, ale naopak morálka dala vznik desateru.
Manipulovat svědomí se dá nejlépe právě vírou. Militantní
náboženští fanatici opravdově věří v existenci boha a ve spasení dané
bohulibostí toho, čeho se dopouštějí na bezvěrcích a jinověrcích. Bez
víry v boha by za „jeho pravdu“ život riskovat nešli, to dá rozum…