Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Oko za oko, z. z. z. je sice krutá, ale jediná opravdová spravedlnost.

ano, ale Ježíš hlásal i lásku, která nabízí odpuštění.

ad jonatan1:
.."Ježíš hlásal i lásku"..
jsem rad, ze jsi ve svem textu neopomenul ono "i"..

nenavist vuci vlastni rodine: Přicházíli někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku, manželku a děti, bratry a sestry, ano i vlastní duši, nemůže být mým učedníkem.

zabijeni vzpurnych potomku: Mojžíš řekl: ‚Cti otce i matku‘ a ‚Kdokoli by zlořečil otci nebo matce, musí zemřít.

dehumanizace pohanske zeny: Ona však přistoupila a klaněla se mu se slovy: „Pane, pomoz mi.“ „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psům,“ odvětil.

atd. atd. atd.

Ježíš tedy hlásal zpravedlnost a lásku.
add. Necroczar zabijeni vzpurnych potomku: - Ježíš toto nehlásal jak se mylně domníváš.
On připomínal dodržování židovského zákonu který tenkrát platil. Pro židy toto byla zpravedlnost.
Ježíš ale pro křesťany připravil daleko dokonalejší morálku.

nenavist vuci vlastni rodine:? - používáš nepřesný překlad srozumitelný překlad zní:
26 „Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem.
nebo
26 “Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci(y) svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe(z), nemůže být mým učedníkem.

nejedná se o nenávist k vlastní rodině musíš vymyslet ne Selenovinu, ale daleko sofistikovanější blábol, aby si mě dostal

dehumanizace pohanske zeny: ? Ježíš ženu ocenil a vyvýšil její neochvějnou víru. A její dceru uzdravil.
Takže humanizace ženy pravý opak toho co tu tvrdíš.
Navís si z textu vynechal pasáže které se ti nehodili ke tvému lživému tvrzení.

Ty nejsi chytrý člověk s takovema hlodama nemůžeš ani sem na diskuzi amatére.

ad jonatan1:
neblazni, ja prece moc dobre vim, o cem mnou citovane texty jsou - to, ze je jakozto provokaci pouzivam v doslovne interpretaci, ti snad uz musi byt davno jasne

Řekl bych, že autor té hlášky číslo 26, posílené vkládáním do úst vysněného Ježíška, podmiňuje přijetí dotyčného zájemce do učeliště tim, že se dotyčný přestane stýkat se svým otcem a matkou, ženou a dětmi, bratry a sestrami, a dokonce kašle na vlastní život
Tuhle hlášku 26 praktikoval i Jim Jones v Guayaně. Tisícovka naivních důvěřivců přišla o svým kejhák. Matky otrávily své děti. Amen
Víra hory přenáší a věřící nadnáší.

To není apel na přerušení styků. Ty dotyčné máme stále milovat a žít s nimi ve společenství, jenom na ně nemáme být vázáni, nemáme k nim být upoutáni. A nejde ani o kašlání na svůj život, ale na nelpění na podobě našeho života, v podstatě na svém egu (na svém sebepojetí).
Budha dává koneckonců stejný apel, když přímo říká, že lpění je příčinou strasti (cílem budhismu je zbavení se strasti).

Jako ilustrace této skutečnosti tu může sloužit Visitor, kterému jeho citová vazba k rusku zakaluje mravní cit a zamezuje mu tak v následování Ježíše Krista.

Láska není poutem mezi dvěmi bytostmi? Matky a otcové lpějí na svých dětech a i na rodičích. Nebo to slovesi "lpění" chápu špatně, nebiblicky?

WIki:
význam "lpění":
držet na povrchu díky přilnavosti
(přeneseně) (lpět na + lokál) nebýt připraven, schopen, ochoten opustit či pustit

Láska je navýsost kladný vztah; zamilovanost je pouto. Kdo lpí, bude trpět, kdo nelpí, je svobodný - takový je zákon psýché.
Ano, tak to je správně: lpět = nebýt připraven/scho­pen/ochoten opustit či pustit

Takže bych učedníkem podle čísla 26 nikdy být nemohl. A nechtěl. Spíš mi připadají takové podmínky učiliště nelidské.

Naopak, je to návod k dosažení dokonalého lidství. Viz ten Visitor.

Jeruzalemská Bible :
Luk 14:26
,,Přichází-li ke mně někdo a nemá přitom v nenávisti svého otce, matku, ženu, děti, bratry, sestry, ba i svůj vlastní život, nemůže být mým učedníkem.

Nejdřív odpustit sobě ale ,aby jsi znal odpuštění které chceš druhým dát to učil také Ježíš.

o tom nevím, že by to Ježíš učil

Najdi lásku, láskou budeš.

Ježíš naopak učil, že když odpustíš druhým, dojdeš sám odpuštění. Poněvadž sám nemáš nárok na nic, co nedáváš druhým

Najdi lásku, láskou budeš v pokoře si životem projdes.

To je ale řeč o lásce, nikoli sebelásce. O pokoře, nikoli o pýše. Je to něco, co musíš směřovat ven, nikoli dovnitř sobě.

Aby jsi mohl milovat druhé musíš se naučit nejdřív milovat sebe.V pokoře v lásce pak miluješ druhé tak jako Bůh.

Sebe milujeme přirozeně, instinktivně. Není nutné ještě něco aktivně přidávat. To už je potom sebeláska a pýcha. Láska je vždycky citovým vztahem k druhým. Citový vztah k sobě je sebeláska, sebezhodnocování.

Právě nemilujeme poněvadž kdyby jo chováme se jako láska ke všem.

Ne, takhle to nefunguje. Milovat sám sebe znamená sám sebe zhodnocovat. A sebe zhodnocovat znamená stavět se nad druhé. Láska zaměřená na sebe je v protikladu k lásce vůči druhým. Vyrovnaný člověk nemá potřebu věnovat sobě nějakou lásku; nevzniká u něho důvod.

Člověk musí hodnotit své vnímání chování k sobě,tak se učíš se mít rád milovat když to neděláš nikdy nemiluješ druhé.

Sebe mít rád se učit nepotřebuješ, protože to každý umíme od přirozenosti. Důkazem může být, že se rodíme jako egoistické bytosti nebo že při ohrožující situaci každý myslíme prvně na sebe. Ze všech lidí jsme sami k sobě nejshovívavější a sobě dovedeme nejvíc odpustit, stejně jako nadržovat. K sobě chováme nejmilejší cit. Proto taky Kristus i Budha nabádají k lásce či soucitnosti vůči druhým a ne vůči sobě. Poněvadž to se musíme učit. Druhým musíme věnovat pozornost, ne sobě. Na tom taky spočívá mravnost.

Ale abychom pochopili Buddhu, Ježíše a Boha musíme se mít rádi,tak jak nás milují oni,pochopit a milovat se tak jak milují oni nás a tím potom můžeš milovat druhé tvá láska že vnitřku je přirozená a nehrana.

Ale houby, ukázal jsem ti, že každý se máme rád přirozeně. V téhle věci nemusíme nic hledat, protože je to automatické. Hledat je třeba ten vztah k druhým, protože ten může být zeslaben nebo se může zcela vytratit díky přehršli lásky k sobě. Proto Kristus i Budha nabádali k zaměřování se na druhé a ne na sebe - ani jeden z nich neříká "milujte sebe samé".

To neříkají ale učí milujte sebe jako všechny by jste milovali.

Neučí to. K ničemu takovému ani jeden nenabádal. Učí k lásce vůči druhým, ne vůči sobě.

človek môže milovať len v Bohu, lebo láska je s vierou a nádejou božská cnost, a človek má milovať božskou láskou....kto tvrdí, že miluje, a neverí v Boha, nemiluje, alebo miluje len ľudskou (zištnou) láskou...

Takhle to kdysi psali jehovisté. Je to sektářský blud.

člověk není schopen božské lásky, tak jako není schopen dosáhnout realizace jiného božského atributu. Dopouštíš se pýchy. Člověk nebude nikdy milovat jinou než lidskou láskou (tak jako pes psí, kočka kočičí, králík králičí...).

věřit v Boha ještě neznamená být v Bohu. Nevíra v Boha automaticky nevylučuje lásku k bližnímu. Máme k dispozici dost historických zkušeností, které pravdivost těchto tezí potvrzují.

ZIštnou láskou miluje ten, kdo tvrdí, že miluje boží láskou, protože očekává prebendy (zisk) od boha.
je to pokrytecká láska, ta "boží"

Ty pičús.
Pozemská láska je zištná?
Tak asi ta tvoje, když miluješ Boha i prachy.

Neurážej tady - proč sem vnášíš nenávist?