Termobarická bomba to má ve svém názvu.
Po zažehnutí paliva, zpravidla benzínu, rozptýleného ve vzduchu, vznikne
ohnivá koule o vysoké teplotě. Ta se šíří rázovou, ale slábnoucí a
chladnoucí vlnou do okolí. Ta rozpínající koule žhavé atmosféry předá
svou energii do okolí a začne se smršťovat a to podstatně pomalej, než
když explodovala výbuchem. Zkrátka to trvá určitou dobu než vychladne na
teplotu okolí.
Vakuum tedy vzniknout nemůže.
Ta první, barická, vlna daná výbuchem je mohutnější a poškodí dýchací
orgány, zejména plíce, zasažené bytosti. Proto se dělostřelci větších
ráží vždy obrátili zády k ústí hlavně, zacpali si prsty uši a
otevřeli ústa. Při opomenutí ztratili sluch roztrháním bubínků a
poškodili si plíce i průdušky.
Ten ničivý a vražedný účinek termobarické bomby spočívá v
relativně velkém množství hořlaviny, to mohou být tuny. Klasická trhavina
(dynamit, TNT ..) má omezenou hmotnost paliva, protože má v sobě i
okysličovadlo. Pro názornost se může připomenout, že na spálení jednoho
uhlíku potřebuji dva kyslíky. Molekula benzenů má v principu šest uhlíků
a šest vodíků.