Děkuji, já jsem nevěděla jak vůbec začít, abych už dopředu nebyla
"odsouzena" jakožto věřící fanatička.
Mne to tehdy postavilo před otázku: "Věříš v Boha anebo věříš Bohu?"
To jsou dvě rozdílné věci... takže od té doby vím, že v Boha nevěřím.
Já věřím Bohu a to je opravdu něco jiného.
Ale jak to vysvětlit ateistovi opravdu nevím...... prostě to nedovedu.
Jenom vím, že od té doby jsem dostala ohromně moc dobrého. Možná bych to
"dostala" i bez těch tragédií...ne, nedostala. Nedokázala bych to poznat.
Takže od té doby je můj život daleko plnější a bohatější... víc si to
uvědomuji, víc to prožívám, vážím si toho a raduji se z toho.
Prožívám to DNES. Ne "někdy v budoucnosti", ani zítra či pozítří,
natož "po smrti". To opravdu neřeším, Ani zítřek, ani věčnost. Já
prostě vím, že to bude dobré, ať je to co je to - anebo nic - stále to
bude dobré.