,
ZÁKON
Zákon, jenž otročí, neb osvobozuje,
Zákon hmoty neb zákon ducha,
Žebřík, vedoucí do hlubin, či k nebi,
Agonie vášní či Světlo vědění,
Ale vždy Cesta a Život,
Toť Zákon sexuality.
BLÁZEN
Jsem Láska...
Jsem snem, jsem představou, jsem fikcí, a již tehdy jsem byla, když Čas v
lůně Prapříčiny neměl ještě tušení o krásách světů
budoucích...
Jsem věčná, neznajíc smrti, poněvadž jsem představou, a věděti
neznamená nic.
Nic není, co nebylo vysněno. –
Všechno jest pouhým snem, a poněvadž o tobě, ó blázne, nikomu se nesní,
nejseš.
Jsem tvojí vášní, a tou jest láska...
Ale jenom tvoje vášně to jsi ty, a vše ostatní jest klamné a ve smrti se
rodí, tak jako stíny v černém rubáši bezhvězdných nocí...
Mně patří Dnešky i Jitra zítřích Splynutí,
Já zrodila jsem harmonii Snů i kámen Mudrců...
Co hledáš víc? – K nebeským trůnům sahá můj Majestát!...
A ať už snem, představou, či fikcí jsem, jsem věčná!
Smrtí jsem i Životem,
jsem Láska...
— Hledal Pravdu a nazývali ho bláznem.
— Pravdu popíral a bláznem byl.
— Zapomněl na Počátek a Konec; a tím jest Láska.
— Ona jest jedinou absolutní pravdou, jako Bůh; vše ostatní podléhá
relativním zákonům.
— Oblékl ses do šatů lidké morálky? blázne! Čím před Ní jsou? Ona
roztrhá ti je na cáry, neboť jest nespoutaná jako živel, který dovede
všechno uchvátit a obětovat jako sebe sama.
— Blázne! Nechytej se věcí, pojmů a frází, když tě proud uchvátí!
Jedině tvůj duch jest tvojí spásou. Vše ostatní není, všechno ostatní
se ti jen zdá...
— Proč jsi hledal, blázne, ideály na tomto světě? Což nevíš, že ony
jsou reálné pouze ve tvé abstraktní obraznosti a pro tebe neexistují,
poněvadž jsi je nedovedl stvořit?
— Blázne! Trojskou Helenu antických dob spoutal jsi svým zbabělým
sobectvím a učinil z ní ustrašenou Madelon, ženu pro svou kuchyni a svoje
lože, Madelon, které nezbývá, než nositi pouhé víno k přípitkům na
opuštěný trůn svojí bývalé moci!
— Jenom silným, velmi silným určeno jest ovoce této země.
— Kdes byl, že jsi neviděl Osud tkáti záměry věcí budoucích?
