,
Vysvětlení pro Kolenika, který tvrdi, chudák, že nám evolúcie prebieha
pred ocima:
Ta první, "mikroevoluce," se vyskytuje v rámci genotypů, tedy v souboru
všech dědičných faktorů organismu. Platí jen pro zcela omezený rozsah
změn v živé přírodě. Darwinovy galapážské pěnkavy jsou skvělým
příkladem "mikroevoluce" - změn v rámci jediného druhu - Fringilidae.
Pěnkavy zůstávají stále pěnkavami. Mikroevoluci lze také pozorovat
například na cirkumpolárním překryvu mezi druhy racků, nebo na obměnách
ovocných mušek na Havajských ostrovech. Výběrovým křížením holubů,
slepic, skotu, koňů, psů, koček a mnoha dalších domácích zvířat
dosáhneme "mikroevoluce" za velmi krátkou dobu. Podobného výsledku dostaneme
i genetickým šlechtěním v rostlinné říši.
Makroevoluce je však v podstatě něco docela jiného. Na makroevoluci spočívá celá vývojová teorie. Makroevoluce znamená, že muselo dojít k náhodnému vzniku první živé buňky z neživé chemikálie. Muselo dojít k nevysvětlitelným vývojovým skokům mezi genotypy; např. od plaza k ptáku.
Mikroevoluce je docela běžná a zřejmá z geografické distribuce mnoha druhů a ze selektivního křížení. Ta však nanejvýš podporuje Darwinovo pojetí "zvláštní evoluce" - obměny v rámci daného genotypu. Obecná evoluční domněnka - změna z jednoho genotypu na druhý, tedy makroevoluce, vyžaduje vertikální posun, nejen horizontální, jak je tomu v případě mikroevoluce. Hlavní problém makroevoluce zní - jak mohly plně vyvinuté formy života náhle vzniknout na základě holé náhody? Dr. Denton cituje Jacquese Monoda: "Náhoda samotná je zdrojem každého zdokonalení veškerého stvoření v biosféře; čistá náhoda, absolutně svobodná, avšak slepá."
