Každá válka je zločin, ovšem máme tu pravidlo hodu prvním kamenem.
Máme tedy útočníka a oběť útoku. Oběť se smí bránit všemi
dostupnými prostředky. Útočník má však svou lživou propagandu, ve které
se prezentuje jako oběť.
To je jako v té biblické pohádce o pilném zemědělci Kainovi a jeho
zlomyslného bráchy Abela, který s radostí ničil Kainovu práci. Kain byl
dohnán zoufalstvím nad úmyslně zničenou zahrádkou k činu. Majznul Abela
motyčkou po šišce.
Původcem tohoto bratrského nesváru byl jednoznačně lenoch Abel. Kain
neměl jinou volbu, nemohl připustit, aby Abel dál ničil Kainovi úrodu a
Kainovy děti by pomřely hladem. Policie tehdá ještě nebyla stvořena a bůh
to takhle naplánoval naprogramováním činností lidí a zvířat do poslední
bio-molekuly.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
Jaké poučení si z té pohádky vezmeme? Možná to, že by bylo lepší Abely
- ničitele světa - zavčas zneškodnit.
Banderovci se přidali k Němcům v boji proti rusáckým komunistům,
kteří neuměli hospodařit a svou nelidskou politikou zabavovali Ukrajincům
potraviny, tedy i obilí na setbu a Ukrajince kácel hladomor. Je tu i paralela
s upsáním se Fausta Mefistofelovi, Bandera se upsal hitlerovi. Přivolaných
zlých duchů se nelze jen tak zbavit.
Po bitvě je každý generál, se říká a také to, že dějiny píší
vítězové. Rusáci jsou sebestřední barbaři a sní o obrození CCCP.