Asi to bylo takto.
Mojžíš měl trápení se svým rozhádaným, neukázněným a vzpurným
národem a rozhodl, že je opustí. Proto zdrhl na kopec Oreb a tam zoufalstvím
brečel, protože už nevěděl jak dál. Jak tam takhle seděl, fňukal a
zaslzenými očmi nic pořádně neviděl, tak si nevšiml, že ho následoval
jeho jediný přítel a že se skrývá v suchých křovinách. Ten se tam
vrtěl, nevěda co si má počít, až omylem křísnul křesadlem a zapálil
jeden keř.
Mojžíš zaslechl jemný praskot větviček, zvedl hlavu a čumí zaslzenýma
očma na hořící keř a v čoudu se rýsující figuru. Myslel si totiž, že
je na kopci sám, dostal strach z lupičů. Z leknutí zvolal ustrašeným
hláskem "kdo jsi?". No a z čoudu se ozvalo hromové "jsem, který jsem".
Mojžíš v panice prchal s kopce ke svému národu aby se v davu ukryl. Národ
se Mojžíše ptal kde se tu bere a proč se mu strachy klepou kolena, načeš z
něj vylezlo, že se leknul a zpanikařil z toho, že na kopci na něj
promluvila rozmazaná figura v hořícím keři tvrdící "jsem, který jsem".
Národ se Mojžíšovi smál, ale mezitím dorazil do tábora Mojžíšův
přítel a vida, že by národ nakopal Mojžíšovi zadek, tak zvolal mocným
hlasem "Mojžíšovi se zjevil bůh - jsem, který jsem". Mojžíš vida, že se
situace obrátila promluvil, řka "to tele, které jsi, můj vyvolený národe,
ukradl neznámému pastevci si smíme ponechat a grilované zbaštit. Národ
vzal tancujíce radostí Mojžíše na svá ramena a jak telecí řízky na
grilu dostávaly zlatavou barvu, volal "zlatý Mojžíš, zlaté tele, zlatý
bůh".
Upozorňuji, že tohle je přesný a pravdivý, i když ne kanonizovaný,
popis oné události z knihy Exodus. Vyprávěla ho jedna paní z Mojžíšova
národa.