To nejsou rady, to jsou jen jejich zbožná přání. Dovedu si představit,
jak se denně modlí k bohu, aby udělal zázrak - kapitulaci Ukrajinců. Třeba
by se spokojili se zázrakem mozkové mrtvice jejich nenáviděné osoby. To by
slavili ještě intenzívněj něž nesmyslné třepání Zemi ve Fátimě, ve
které tak úpěnlivě věří.
Na druhou stranu okecávají reálnou neexistenci boha tím, že ten prý
nedělá nic z toho, co by bylo lidem prospěšné. Modlit se, tedy prosit,
jejich pohádkového boha o nastolení míru na Zemi je bez sebemenších
účinků. Proto se tak radují, když bůh povýší některého umrlého
katolíka na svatého, protože zareagoval na prosbu nějaké jeptišky, aby ji
bůh zbavil bolesti zubu. A skutečně ten zub přestal jeptišku bolet. Ten
zubař, který ten karies odvrtal a zub zaplomboval byl ateista a tak nemá
žádnou zásluhu.
Jak tikají pobožní? Například děkoval Wojtyla za záchranu svého
života svaté Mařce, že prý odklonila kuli atentátníka Akča ad jeho, tedy
od papíkova srdce. Lékařům, kteří vynaložili veškerou energii a um na
zachránění života papákovi se dostalo poděkování až po Mařce.