,
Smysl života bude pochopitelnější
Všichni z nás si neseme určité množství negativní karmy a ta nám brání
prožívat svět vždy jako zářivý a plný smyslu. Mladí buddhisté se
často ze začátku nadchnou pro novou a zajímavou věc, s planoucíma očima
chodí mezi kamarády a smysl života vidí v přesvědčování ostatních, že
buddhismus je to nejdůležitější ve všech světech. S léty praxe se ale
pročistí naše návykové vzorce, mysl se naplní dobrými dojmy a ten
plížívý pocit nedostatku zažíváme méně a méně. Postupně
přestáváme tak toužit po dosahování výsledků a budeme moci více
spočívat v přítomném okamžiku, protože to každodenní teď a tady začne
být opravdu příjemný prostor k bytí. Budeme mít vnitřně všeho dost a
naše dříve neukojitelné potřeby a touhy nás přestanou vláčet světem
sem a tam. V této fázi začneme přirozeně chápat, co je nejhlubším
smyslem našich životů – totiž z úrovně takového nadbytku spontánně a
nenuceně pomáhat ostatním, kteří nadbytek nemají. Provázet je
těžkostmi, sdílet s nimi radosti a rozdávat lásku, která neočekává nic
nazpět. Mít rádi sami sebe a svět takový, jaký je a vidět potenciál v
jakékoli situaci, v jakékoli bytosti. Moudře, nesentimentálně, efektivně a
laskavě dělat všechno možné i nemožné proto, aby co největší
množství bytostí našlo co možná největší množství trvalého
štěstí.
Prožít takovýhle život je obrovský a naplňující dárek. Nějakou dobu bude trvat, než se nám podaří vyhnat naše vlastní karmické kostlivce ze skříně, než se dokážeme opravdu uvolnit, být autentičtí a užiteční ostatním. Ale jakmile se nám to povede, pochopíme, že všechno to naše úsilí stálo za to.