Pokud za to člověk něco chce, není to z lásky. U věřícího i u nevěřícího. Pokud za to nic nechce, může to být z lásky (u věřícího i nevěřícího), nebo pro dobrý pocit (zase u věřícího i nevěřícího). Ale zcela nezištně, tj. nejenže za to člověk nic nevyžaduje, ale ani za to opravdu nic nečeká, to může fungovat jedině u ateisty. Protože věřící, i když nic nevyžaduje, tak něco očekává: spásu! U věřícího je vždycky implicitně určitý podíl zištnosti, daný vírou, že odměnou bude spása.
To ostatní jsou jen nepodložené žvásty.