Pokud za to člověk něco chce, není to z lásky. U věřícího i u nevěřícího. Pokud za to nic nechce, může to být z lásky (u věřícího i nevěřícího), nebo pro dobrý pocit (zase u věřícího i nevěřícího). Ale zcela nezištně, tj. nejenže za to člověk nic nevyžaduje, ale ani za to opravdu nic nečeká, to může fungovat jedině u ateisty. Protože věřící, i když nic nevyžaduje, tak něco očekává: spásu! U věřícího je vždycky implicitně určitý podíl zištnosti, daný vírou, že odměnou bude spása.
To ostatní jsou jen nepodložené žvásty.









Za 40 let bys musel být profesor
biblických věd. Místo toho obhajuješ nesmysly o Kristově příchodu v roce
1914 a podobné ptákoviny… 



