Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Z historického hlediska to tak není. V době, kdy údajně žil Kristus, tedy na počátku našeho letopočtu, byla relativně klidná doba vlády prvního římského císaře Augusta. K žádnému mimořádnému poklesu morálky, rozmnožení hříchu a vraždění nedocházelo, tomu bránila pověstná stále ještě platná římská tvrdá disciplína a autorita vlády.
Po příchodu Krista se nic k lepšímu nezměnilo. Teprve potom nastal v tehdy největší říši světa, kam patřil i židovský stát, hluboký mravní i celkový civilizační úpadek. Lidé místo prospěšné práce nebo tvrdého výcviku v armádě hledali jen bezpracný život, chléb a hry, krutou zábavu v gladiátorských zápasech. Např. v nově postaveném Koloseu se bavili nad bolestivým umíráním poražených bojovníků nebo bezbranných lidí trhaných šelmami - to potkalo i některé první křesťany. Kdo něco ví o krutovládě dalších císařů, jako byl Nero a Caligula, kteří vládli po Kristově smrti, kdy se postupně orgie, sexuální zvrácenosti a všeobecný úpadek mravů staly běžným jevem i v nejvyšších vrstvách tehdejší společnosti, těžko může tvrdit, že začala nová doba, doba Kristova, který tehdy dal do svědomí a srdce každého zákon lásky. Bylo to právě naopak. Nastalo období úpadku, rozvratu a zániku starověké civilizace.