Bůh to určitě nevyřeší. Lidstvo už má za sebou mnohem horší situace (války, krize, hladomory, větší epidemie...). Vždy si lidé museli pomoci sami. Spoléhat na nějakou pomoc "shůry" není řešením. Každý, kdo si to uvědomuje, už je v podstatě ateistou.
Bůh to určitě nevyřeší. Lidstvo už má za sebou mnohem horší situace (války, krize, hladomory, větší epidemie...). Vždy si lidé museli pomoci sami. Spoléhat na nějakou pomoc "shůry" není řešením. Každý, kdo si to uvědomuje, už je v podstatě ateistou.
Tak jest.
Lidstvo má spoustu sobě nevěřících lidí, lidí, kteří touží po
moudrém vládci a soudci, který za ně vyřeší problémy lidstva a i
problémy jednotlivce. Nechtějí si připusti, že Utopia je pouhý a
nerealizovatelný sen. A proto se pilně modlí, aby už konečně přišel ten
"soudný" den, zlí lidé byli potrestání peklem a oni, ti hodní s zbožní,
byli odměněni věčným životem v ráji.
Pobožní si zachovali určitou část své dětské naivity, která jejich
nejistotu mírní. Přejme jim ji. 
to hovoríte o praktikách siekt, a like-kresťanských spoločností na hrane kresťanstva, nie je to rétorika kresťana v Cirkvi...
Možná to není rhétorika katologické ideologie, ale je to podstata charakteru a motivace většíny lidí se začlenit do davu pobožných. Výjimky jsou zajisté také, ale spíš u lidí holdujících náboženské ideologii, protože v ní vidí účinný prostředek na ovládání davu. V tomto směru jsem s nimi za jedno. Takovéhle rozumné užití náboženské ideologie má na dav zajisté uklidňující efekt. Propagace skromnosti, pokory a slib věčného života jsou neúčinnějším prostředkem.
Je možné, visitore, že za zavřenými dveřmi ředitelství katolíků se debatuje hlavně o tom, jak vylepšit tu ideologii, asi jako výrobci drog pracují na vyladění účinků svých produktů. Bůh-nebůh.
Ano.
Hlavní příčinou toho, že má náboženství dosud tak velký vliv na
poměrně mnoho lidí, je v tom, že jim přináší jakousi útěchu.
Zmírňuje strach ze smrti, bolesti, nemoci a chudoby nadějí na nějakou
vyšší spravedlnost (boží mlýny melou pomalu, ale jistě) a věčný
posmrtný život.
Vnímání pozemského života jako přechodného "slzavého údolí" s sebou
přináší smíření se současným stavem.
no, máte kus pravdy, - ale v tom nie je podstata/základ problému - podstatou je viera v v Boha zjaveného v Kristovi, a tak viera vo večný život s ním, kde nebude nespravodlivosť, pláč, slzy, bolesť, utrpenie, kde bude len láska - a to poskytuje tú útechu, o ktorej píšete...to však neznamená, že kresťan je v živote pasívny, že s vidinou uvedeného sa už o nič nestará, - naopak Kristus nás vyzýva ku konanie osobného a spoločenského dobra, k spravodlivosti, čestnosti, využiť všetky dary (každý má iné), ktoré sme dostali od Ducha Svätého, ktorý je jeho Duchom - nazýva to prikázaním lásky k blížnemu - lebo len tak budeme s ním, inak nie...o tom je...teda zásluha spásy za aktivitu pre 'ľudské dobro...
Proto to v Bibli není označeno jako přikázání, protože láska se přikázat nedá?
Nenazýva to prikázaním lásky k blížnemu.
To je to že ve vašich příspěvcích jsou a nebo bývají zakomponovány
nepravdy.
Novozákonní Dvojtero, druhá část jeho je v Bibli označeno jako přikázání?
Jenom že v Bibli tam u toho není napsáno že je to "prikázanie" ,,(Matouš 22/34-40)
ne, máte to v Bibli - ale vy ju nepoznáte (...druhé přríkázaní vám
dávám...)
Mk 12, 28 Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich
rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: „Které
přikázání je první ze všech?“
Mk 12, 31 Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám
sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“
No jo vlastně , tak že ja tomu jenom přikázání neřikám..,žiju víc
někde tady asi že:
Galatským 5
14Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního
svého jako sebe samého!
Tak že Kristus mluvil ze zákoníkmi o přikázáních a Pavel to už
referuje jinak, takto:
Galatsým 5
13Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za
příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým.
14Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního
svého jako sebe samého!
Jo jo spočívá:
Matouš 22
40 Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Kristus o tom mluví jako o spočívání:-).
Napsal jste:
"naopak Kristus nás vyzýva ku konanie osobného a spoločenského dobra, k
spravodlivosti, čestnosti, využiť všetky dary (každý má iné), ktoré sme
dostali od Ducha Svätého, ktorý je jeho Duchom - nazýva to prikázaním
lásky k blížnemu"
Reaguji na to tak že Kristus to nenazývá přikázáním..a nebo jo?
nechte toho, nemám záujem na slovíčkárení, podstatu na pôvodný príspevok som napísal...nemám záujem sa s vami handrkovat, nerozumiete Bibli, dejinám spásy...
Tady jste na ateistickém foru a ateisté vám na to neskočej že láska se dá přikázat a ani v Bibli se o tom jako o přikázání nepíše.
Třeba to "první budou posledními a poslední prvními" naplňuje hruď
pobožného sladkým očekáváním. Čím poslednějším, tí v nebi
prvnějším.
Proti gustu žádný dišputát - když se to pobožným líbí, bůh jim to
dopřej. 