ad soucet:
anketu delat nebudu, ale jestli to pro tebe neni moc intimni zalezitost, budu
rad, kdyz se podelis o svou motivaci, diky ktere jsi se stal krestanem
ad soucet:
anketu delat nebudu, ale jestli to pro tebe neni moc intimni zalezitost, budu
rad, kdyz se podelis o svou motivaci, diky ktere jsi se stal krestanem
Asi většina věřících jako takových věří v Boha na základě pocitu, že je něco "nad nimi", něco co je přesahuje a je s nimi nějak spřízněno. Na základě toho potom přilnou k nějakému konkrétnímu vyznání, které jim umožní vyjádřit svůj vztah a respekt k tomuto pociťovanému činiteli.
ad soucet:
mam tomu rozumet tak, ze viru iniciuje nase prirozena tendence k iracionalni
vire a ono nasledne prilnuti nezohlednuje otazku pravdivosti konkretni
verouky?
Tendence k iracionální víře by se u lidí neprojevovala jednou a tou samou vírou po obsahové stránce, resp. jedním a tím samým pocitem. Tendence k iracionální víře ale snad ani pocity neiniciuje, ta je jenom pojmenováním pro fakt, že máme sklon věřit v něco (či v reálnost něčeho) bez toho, že bychom to měli rozumem podepřeno. Spíš tedy vyjadřuje proces vyhodnocování vjemů a nikoli jejich nastolování. Tendence k iracionální víře se v této věci může projevovat tak, že člověk ten pocit nezavrhne jakožto pitomost, ale že ho přijme jako vyjadřující skutečnost. O otázku pravdivosti konkrétní věrouky jde tudíž především: každý lne k té věrouce, která se mu jeví být pravdivá.
Víra v plochozemi je také .. tak, že člověk ten pocit nezavrhne jakožto pitomost, ale že ho přijme jako vyjadřující skutečnost.?
Aby člověk měl schopnost rozeznat zrno od plev, potřebuje víc, než jen
víru a už vůbec ne tu náboženskou víru. Ovšem i s náboženskou vírou se
dá žít, možná i klidněji, pro určitý typ lidí, než bez ní.
Jedním z životních pouček mé matky bylo "lidé milují krásné lži, lidé
chtějí být obelháváni". Jedině se zdravou porcí skepse se lze "postavit
na vlastní nohy".
Nevím o tom, že by víra v plochou Zemi byla iniciována nějakým pocitem. Vždycky jsem se setkal s tím, že tato víra vycházela z pozorování.
To se mi líbí ty Tvé příspěvky :-)
Úplně mi hrajou do noty což ale k Tvoji libosti asi že není :-).
ad soucet:
s tim tedy rozhodne nemohu souhlasit - co se individualni zazitkove dimenze
tyce, lze prokazat spoluformovani mysticke a nabozenske zkusenosti nabozenskou
tradici - navic se znacne lisi i samotne zkusenosti / napr. pro Mohameda bylo
prijeti zjeveni velmi "bolestive".. genericka zkusenost a jeji formy jsou
spojeny systemem viry / napr. v buddhismu budes jen tezko hledat paralely s
krestanskym pocitem hanby a viny za hrich.. v obdobnych diskusich je sice casto
akcentovana treba noeticka kvalita zkusenosti ci jeji nevyslovitelnost, ale
vyzkum stale vice posiluje poznani, ze zkusenost je socialne konstruovana -
tvrzeni, podle kterych nabozenske zkusenosti pochazeji z vyssí duchovni reality
a univerzalnost jejich konkretnich rysu je dokladem jeji realnosti, nemohu
akceptovat, protoze pro nej existuji rozlicna naturalisticka vysvetleni,
prokazatelne totiz slouzi univerzalni psychologicke ci sociologicke funkci,
takze pro osvetleni one mezikulturni/mezinabozenske "podobnosti" neni
existence duchovni reality pochopitelne nezbytna.. je mi jasne, ze theiste
zrejme nenesou obdobne poznamky zrovna s libosti, a to o to vice, jestlize svou
zkusenost vnimaji jakozto transformacni / zivot menici, ale skutecne nemam duvod
se domnivat, ze se nejedna kuprikladu o pouhou halucinaci shodujici se s
presvedcenim o jejim vyznamu, ktery jim pritom dodava jejich vlastni mysl..
domnivam se proto, ze co se sevreni lidstva nabozenstvim tyce, bude bohuzel
jeste nejaky ten patek trvat, protoze vyjma kontinualni indoktrinace je vetsina
svetove populace i v 21. stoleti bohuzel v zajeti magickeho mysleni
Já taky nemluvím o náboženské zkušenosti, ale o obyčejném životním
pocitu. Ten pocit je vágní, neříká nic konkrétního, pouze že "něco tu
je", a ano, to jak na něj člověk zareaguje, to je ve velké míře dáno jeho
kulturním a náboženským prostředím, ale také se tu projevuje jeho
vnitřní, osobnostní založení. (Samotná náboženská zkušenost je
komplexnější a určitější a je "vtištěna" v jednotlivých
náboženstvích.)
Halucinace je falešný smyslový vjem; tenhle diskutovaný pocit není
smyslovým vjemem.
Máme jak halucinace, tak iluze tvořící ve vědomí falešné, nebo zkreslené vjemy. Slovo "halucinace" je odvozeno od italského slova pro "snění".
Iluze je jen klamný dojem.
Iluze
to není žádná iluze, je dost dobře vidět tu trubku co vede nahoru v té vodě co teče z kohoutku.
fakt dobrej kohoutek
Halucinace doufám nemáme, ty jsou znakem duševní poruchy. Iluze je sice klamný dojem, ovšem stojí na reálném vjemu.
ad soucet:
.."Halucinace doufám nemáme, ty jsou znakem duševní poruchy"..
jaky je podle tebe rozdil mezi kroky, ktera pojedla Slunce a de facto
zakladatelem krestanstvi, Pavlem, ktery se na ceste do Damasku s Jezisem
nesetkal osobne, ale byl oslepen svetlem z nebe a pouze slysel jeho hlas? p.s.
bral bys v realnem svete vazne treba chlapa, co si povida s krovim? veril bys
mu, ze se mu v nem zjevil Buh? ja bych ho spis odkazal na prislusny ustav
dusevniho zdravi, aby stanovil diagnozu a pomohl mu od bludu
Ty zážitek je velice podobné.
Musel bych ho vyzpovídat a něco zvědět o povaze toho prožitku, abych ho
mohl vyhodnotit, ale v principu je to možné, že se člověk setká v křoví
s Bohem.
Nemusí být příčinou zrovna duševní porucha. Halucinace mohou dostat i
lidé nacházející se v mimořádně nebezpečné situaci, třeba když
bloudí lesem několik dní už vysílení.
Antoine de Saint-Exupéry o tom publikoval, že se mu po nouzovém přistáti v
poušti po několika dnech zjevil "malý princ" a povídali si spolu.
Kdysi jsem četl lékařskou publikaci k tématu a tam stálo, že aspoň jeden člověk ze sta měl ve svém životě (v Rakousku) aspoň jednu halucinaci. Ostatně somnambulismus je doprovázen efekty příbuzné halucinacím.
Jeden člověk mi vyprávěl svůj zážitek "jel jsem v noci dálnicí a najednou vidím před sebou desítky dopravních značek na vozovce, šlápl jsem na brzdu ... a probral jsem se až v nemocnici s otřesem mozku". Policie ve svém protokolu uvedla, že vozidlo na prázdné a suché vozovce bez nějakých překážek nabouralo do svodidel. Dnes se používají různé výmluvy řidičů , na vyhýbání se zajíci, nebo na mikrospánek.
Je to duševní porucha, porucha vědomí (i opilost je duševní porucha). Jo, může být způsobena mnoha faktory, psychickými i tělesnými, ale vždycky je důsledkem nějakého extrémního stavu (což naznačuje už fakt, že je to porucha). Halucinace (či podobné zážitky jako vize) se mohou taky vyskytovat při tzv. spirituálních krizích.
(i opilost je duševní
porucha)
Můžeš dát nějaký relevantní odkaz?
Nikdy jsem se s takovým tvrzením nesetkal.
Opilost prostá je běžným následkem nadměrného požití alkoholu a u
nás patří takřka k normě. Působením alkoholu na centrální nervovou
soustavu vzniká duševní porucha různého stupně provázená též
tělesnými příznaky. Osoba má pocity oživení, je veselá a hlučná, má
dojem, že se jí daří lépe, ale výkony nejsou objektivně lepší. Stává
se nadměrně sebevědomou, sexuálně podrážděnou, snadno sklouzává k
agresivitě, objevují se jemné poruchy svalové koordinace atd.
https://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/cesta-od-opilosti-k-opilstvi-a-zpet
https://wikisofia.cz/wiki/Du%C5%A1evn%C3%AD_poruchy_a_poruchy_chov%C3%A1n%C3%AD_vyvolan%C3%A9_%C3%BA%C4%8Dinkem_psychoaktivn%C3%ADch_l%C3%A1tek
https://mkn10.uzis.cz/prohlizec/F10-F19
OK.
Ale je to vyjádření JUDr.
Osobně, ale ani z odborného pohledu nepovažuji opilost za duševní poruchu -
spíš za krátkodobé rozhozeni CNS.
Duševní poruchu vnímám jako nemoc - alkoholismus je už nemoc - to bych za
tu duševní poruchu uznat mohl.
Ale nechci o tom polemizovat.
V dalších odkazech máš vyjádření MUDrů. Právní pojetí vychází z
medicínského.
opilost = porucha vědomí = duševní porucha
ad soucet:
.."nemluvím o náboženské zkušenosti, ale o obyčejném životním
pocitu"..
uprimne receno to vnimam ve stylu "prast jako uhod", protoze nejen dle teorie
mysli jsou pocity ovlivneny nasimi mentalnimi adaptivnimi schopnostmi, nas mozek
se de facto vyvinul k vereni v Boha.. dej si to dohromady s tematy, ktera jsme
diskutovali jeste u visitora, kuprikladu nasi hypersenzitivitu na jednani
ostatnich ve smyslu vyvozovani zameru tam, kde prokazatelne zadny nebyl, nebo
treba poznatky neurovedcu o aktivaci mozkoveho okruhu odmeny, ktery je iniciovan
duchovnimi pocity a zazitky, a to obdobnym zpusobem jako laska, sex apod. -
muzes i celkem snadno experimentalne overit, ze tela a mozky vericich fyzicky
reaguji kuprikladu pri navsteve bohosluzby, pocity tepla a klidu - to, ze vam to
dela dobre, proto antropologove vysvetluji za pomoci niceho jineho nez evolucni
teorie - i v tomto ohledu tedy disponujeme naturalistickym osvetlenim - o cem
presne by tedy onen "obyčejný životní pocit" mel svedcit?
To jsi zase vyjmenoval intelektuální a emoční reakce, já ale mluvím o jevu, který všemu tomuhle předchází. O spontánním jevu, který dělá z ateisty věřícího. Spíš se to chová jako instinkt. Je to permanentní pocit, ne nějaká jednorázová nebo občasná událost.
ad soucet:
.."Je to permanentní pocit, ne nějaká jednorázová nebo občasná
událost"..
jejich nepretrzitost vsak nemeni vubec nic na skutecnosti, ze jsou to nase
myslenky, ktere vytvareji kontext, ktery nase pocity urcuje.. pocity nejsou
fakta, i kdyz jsou autenticke a je nerozporovatelne, ze se "rodi" i ciste z nasi
predstavivosti - mohou prece vest ke kognitivnimu zkresleni, kdy kuprikladu
primo posiluji nase predsudky - opravdu ti nerozumim..
jsou to nase myslenky, ktere vytvareji kontext, ktery nase pocity urcuje
To není úplně pravda, zdaleka ne všechny pocity jsou určovány naším myšlením, představivostí nebo prostě vědomou aktivitou. Např. pocit nudy, pocit že jsi něco zapomněl, pocit že někde děláš chybu (třeba při matematickém výpočtu, nebo při úvahách), pocit že by bylo záhodno jednat určitým způsobem (třeba se přiznat, nebo instinktivní pobídky při ohrožení), pocit již viděného... Některé pocity fakta nejsou, ale některé fakta jsou - lépe řečeno některé jsou iluzorní a některé naopak vyjadřují skutečný stav věcí. Instance já není jediným aktivním prvkem v psychice, pod prahem vědomí probíhá celá řada spontánních procesů (např. autoregulačních či pudových), které taky produkují pocity, ale i myšlenky, či představy. Zdaleka ne všechno, co se nám v hlavě odehrává, je naším dílem (tedy instance já).
Právě, že lidé jsou různí a jejich produkce endorfinů v různém množství na různém zážitku. Každý přece zná, třeba ne na vlastní kůži, "opojení" z rychlé jízdy na silné motorce, nebo "opojení" z rizika třeba šplhání po skalách bez jištění, nebo výstupu na Mount Everest. Každý zná "opojení" z lásky k jiné osobě, ze sexu a z orgazmu.
Takže připouštím vyprodukovanou vlnu endorfinů u pobožných třeba při pojídání "božího těla", ale třeba u vojáků po vítězné bitvě.
Vše co tvoříme vychází z mysli, když se pichneme špendlíkem,mysl nám utváří bolest.
A jsou lidé s poruchou této funkce, kteří se snadno spálí o žehličku a nebo opaří moc horkou polévkou, nebo si jinak ublíží.
Také si můžeš píchnout lokální anestezii, nebo se kousnout do jazyku po "novocainu".
Žádnou chemii nechci co tlumí bolest jak píšu dokáži mysl obalamutit meditacemi třeba.