Moje subjektivní jistota vychází z poznání.
Subjektivní jistota nemůže být víra - pro mě je to naprostá, bezpochybná
jistota - žádná víra.
A každý si o tom může myslet. co chce.

Moje subjektivní jistota vychází z poznání.
Subjektivní jistota nemůže být víra - pro mě je to naprostá, bezpochybná
jistota - žádná víra.
A každý si o tom může myslet. co chce.

Ta jistota je subjektivní právě proto, že není objektivní. Tj. že není podložena důkazem. Jistota, která není podložena důkazem, je jistotou ve víře či v přesvědčení. A vzhledem k tomu, že v dané věci ani důkaz mít nemůžeš, tak prostě jenom zase kecáš a nalháváš si něco sám sobě. Zase to samé, co kritizujete u teistů.
Nemáš-li důkaz, tak tvoje jistota nemůže být nic jiného, než víra.
Ale mám.

Důkazem je evoluce bohů od jednoduchých, přes jejich "šéfy" až po jednoho
"univerzálního".
No a podporuje to násilné vtloukání hypotézy o Bohu po celém světě, až
se to stalo takovým zvykem, že lež se stala "věření" v existenci Boha jako
"faktu".

Vývoj názorů na bohy je podle tebe důkazem, že bohové neexistují? To
je stejné jako kdyby kreacionisté prohlásili, že vývoj názorů na evoluci
je důkazem toho, že evoluce neexistuje. 
Zvykem je násilné vtloukání leda tak ve tvé hlavě. Podporuje to i fakt, že nejsi schopen se adaptovat na skutečnost a přiznat svůj omyl. Stejně jako svou víru, které se nedovedeš vzdát.