První zmínky o společenském rozdělení v Indii nacházíme ve védských
textech, zejména v Rigvédě, která je nejstarším hinduistickým textem a
pochází přibližně z období 1500–1200 př. n. l. Védy zmiňují čtyři
hlavní společenské skupiny, nazývané varny:
Brahmáni (kněží a učenci),
Kšatrijové (válečníci a vládci),
Vajšjové (obchodníci a zemědělci),
Šúdrové (dělníci a služebníci).
Hinduismus učí o reinkarnaci a karmě, což znamená, že člověk se rodí do
určité kasty na základě svých skutků z předchozích životů. Tento
princip karmy hrál významnou roli v tom, jak lidé vnímali svou kastovní
příslušnost – ti, kdo byli ve vyšších kastách, byli považováni za
duchovně čistší než ti ve spodních kastách. Tento náboženský prvek
podpořil přijetí kastovního systému v celé společnosti, protože byl
považován za součást duchovního řádu.
Proto považuji Hinduizmus za největší překážku v rozvoji Indické
společnosti.
Hinduizmus je diskriminační náboženství. 
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
