Ve větší či menší depresi člověk permanentně je, jak jsem psal, to
je dáno homeostází, která je tu narozdíl od běžného stavu vědomí
zesílená a jaksi okamžitá. Apatie je tu taky, ta je součástí deprese. Lze
je výrazně snížit, pokud člověk pochopí, co a proč se děje, nebo pokud
následuje instinkt, jenž se ho z toho snaží vyvést.
Tady je pro zajímavost a úplnost plné znění toho Jungovo vyjádření k
tomu stavu, z něhož byl výcuc v tom Sněžníkovi (je to ve stati O
znovuzrození):
Oslabení osobnosti. Příkladem změny osobnosti ve smyslu
oslabení je to, co je v psychologii primitivů známé jako „ztráta
duše“. Zvláštní stav, který tento termín popisuje, je v mysli primitiva
vysvětlován předpokladem, že duše odešla, stejně jako pes, který přes
noc uteče od svého pána. Úkolem šamana je pak uprchlíka přivést zpět.
Tato ztráta často nastává náhle a projevuje se celkovou malátností. Tento
jev úzce souvisí s povahou vědomí primitiva, kterému chybí pevná
soudržnost našeho vědomí. My máme kontrolu nad svou vůlí, ale primitiv ji
nemá. Potřebuje složitá cvičení, aby se dokázal vzchopit k jakékoli
činnosti, která je vědomá a záměrná, a ne jen emocionální a
instinktivní. Naše vědomí je v tomto ohledu bezpečnější a
spolehlivější, ale občas se něco podobného může stát i civilizovanému
člověku, jen to nepopisuje jako „ztrátu duše“, ale jako „abaissement
du niveau mental“, což je Janetův výstižný termín pro tento jev. Jedná
se o oslabení napětí vědomí, které lze přirovnat k nízkému
barometrickému tlaku, předzvěsti špatného počasí. Tonus povolil a
subjektivně se to projevuje apatií, rozmrzelostí a depresí. Člověk již
nemá žádnou chuť ani odvahu čelit úkolům dne. Cítí se jako olovo,
protože žádná část jeho těla se nechce hýbat, a to proto, že již nemá
žádnou volnou energii. Tento dobře známý jev odpovídá ztrátě duše u
primitivů. Apatičnost a ochablost vůle mohou zajít tak daleko, že se celá
osobnost takřka rozpadne a vědomí ztratí svou jednotu; jednotlivé části
osobnosti se osamostatní a uniknou tak kontrole vědomé mysli, jako je tomu v
případě anestetických oblastí nebo systematické amnézie. Ty jsou dobře
známé jako hysterické jevy „ztráty funkce”. Tento lékařský termín je
analogický se ztrátou duše u primitiva
Abaissement du niveau mental může být výsledkem fyzické a duševní
únavy, tělesné nemoci, prudkých emocí a šoku, z nichž ten poslední má
obzvláště škodlivý vliv na sebevědomí člověka. Abaissement má vždy
omezující vliv na osobnost jako celek. Snižuje sebedůvěru a podnikavost a v
důsledku rostoucího egocentrismu zužuje duševní obzory. Nakonec může
vést k rozvoji v podstatě negativní osobnosti, což znamená, že došlo k
deformaci původní osobnosti.