Rozcestník >> Náboženství >> Bůh je naším milujícím Tatínkem i naší Láskou.

Bůh člověka hýčká a rozmazluje, a potom mu dá výchovnou lekci, že je to až k nevíře!

Bůh člověka ochraňuje a zahrnuje dary, a potom ho o vše připraví a skryje se...

Bůh člověka miluje, to ano, ale člověk je pro něj jakousi loutkou na hraní!

Pravdu všichni známe!

Dokud tu byl člověk sám, žil šťastně v zahradě v Edenu!
Dotvoření ženy proběhlo za cenu "zmrzačení" dokonalého Božího člověka!
A následně na zemi nastalo peklo, které trvá až do dnešních dnů! A to hlavně díky vzniku křesťanství!!!

BRUNO FERRERO - MRAK A DUNA

Jeden velmi mladý mrak (je přece známo, že život mraků je krátký a stále v pohybu) se vydal na svou první cestu po obloze v doprovodu stáda načechraných mráčků roztodivných tvarů.

Když míjely ohromnou saharskou poušť, ty zkušenější mraky ho povzbuzovaly:
"Poběž! Přidej! Jestli se zastavíš, je s tebou konec."

Mrak byl však zvědavý jako všichni mladí a pomaloučku klesal dolů, pryč od mračného stáda, podobně, jako by na pastvě opouštěl stádo bizonů.

"Co děláš? Pohni se!" hučel za ním vítr.

Ale mráček uviděl duny zlatého písku a to byl úchvatný pohled. Duny mu připadaly jako zlato, se kterým si pohrává vítr. Nevšímal si toho, že se sám zmenšuje.

Jedna z dun se na něj usmála: "Ahoj," řekla mu. Byla to duna velmi půvabná, právě stvořená větrem, který si pohrával s její zlatavou kšticí.
"Ahoj, jmenuju se Olda," představil se mrak.
"Já, Týna," odpověděla ta duna.
"Jak si žiješ tady dole?"
"Óó... slunce a vítr. Je trochu vedro, ale dá se to vydržet. A co ty?"
"Slunce a vítr... velké cesty po obloze."
"Můj život je tak krátký. Jestli se vrátí vítr, asi zmizím."
"Mrzí tě to?"
"Trochu. Zdá se mi, že nejsem k ničemu."
"Já se taky brzy změním v déšť a spadnu. Tak to musí být."

Duna chvíli váhala a pak řekla: "Víš, že my nazýváme déšť rájem?"
Nevěděl jsem, že jsem tak důležitý," smál se mrak.
"Slyšela jsem vyprávět od starých dun, jak je déšť krásný. My se při něm pokrýváme podivuhodnými věcmi, které se nazývají tráva a květiny."
"To je pravda. Ty jsem viděl."
"Já je pravděpodobně neuvidím nikdy," stěžovala si duna a skončila rozhovor.

Mrak chvíli přemýšlel a pak řekl: "Mohl bych na tebe napršet já..."
"Ale zemřeš..."
"Zato ty rozkveteš," řekl mrak. Začal padat a přitom se měnil v duhově zbarvený déšť.

Příští den byla malá duna celá rozkvetlá.

Lidový příběh o zlém vlkovi.

Chlapec, tři roky starý: "Vyprávěj mi pohádku o zlém vlkovi, prosím."
Desetiletá dívka: "Ale ne, nejsou zlí vlci, jsou jen velmi nešťastní vlci."

A co my lidé? (S tím má dost často problém i Človíček!)
Jsme dobří a tím "šťastní"? Nebo jsme zlí a tím "nešťastní"?
Tak to ví jen Bůh! Náš milující moudrý Tatínek! (Ale jedno vím: "Jsme Boží!")

Jen Bůh může lidem v Česku a na Slovensku pomoci!

Pro boháče se staví nové domy a byty - pro běžné občany tu jsou předlistopadové byty a ubytovny, tedy ten zbytek bytů, který zatím spekulanti neskoupili, aby mohli "dojit" stát, který jim bez skrupulí dotuje předražené nájemné štědrými příspěvky!

Dobré jitro!

Dnes je v Česku svátek nadnárodních kapitalistů, církevního panstva a šlechty!

Pamatujete si to?

Izrael chtěl místo Boha za krále někoho z lidí!
A co Bůh řekl? Potěšilo ho to? Všichni ví, že se mu to nelíbilo!!!
Bůh pravil: "Zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval! Neustále slouží jiným bohům!!!"

A stejně tak nehorázně se chovají i pokřtění lidé! Usmysleli si, že jejich králem bude člověk! Kristus!!!
Zavrhli Boha Stvořitele a Otce svého! Vytvořili si tu postupně celou hierarchii panstva!!!
A nutí zpupně Boha Otce lidstva, aby jejich vůli respektoval... JE TO NESLÝCHANÁ DRZOST.

Otče!
Bože a Pane můj!
Tatínku můj milovaný a Lásko moje...

Omlouvám se Ti, ale já nemohu mlčet, když vidím, jak málo úcty k Tobě pokřtění lidé mají!

Pýcha pokřtěného panstva je nepřehlédnutelná!

Poddaní lidé museli stavět honosné chrámy, paláce, kostely a fary a sami žili v hliněných chatrčích!
A k tomu ještě tvrdě pracovali na polích světského a církevní panstva!