Sice nevím, jak je to možné, protože
jsem velmi hloupý, ale přemýšlím tu...
Občas chodím ven do města a tím i mezi lidi a vůbec
se mi nezdá, že by jim řádění viru "covid-19" nějak moc vadilo! I tam,
kde je to povinné, nosí dost často respirátor jen tak pod nosem a někdy
místo něj mají pouze ušmudlanou roušku, na které je vidět, že už hodně
pamatuje... 
A tak si říkám, při kolika zemřelých
lidech denně začnou brát pandemii viru "covid-19" vážně?
A omlouvám se Vám, musel jsem se sám sobě zasmát, když jsem si myslel,
že dokáži přemýšlet!
Ty "smajlíci" to pouze dokazují... Pandemii se rozhodně nevysmívám!!! 
ANTHONY DE MELLO - HLUBINA
Pravil Mistr byznysmenovi:
"Stejně jako ryba hyne na souši, hyneš i ty, když se zaplétáš do
světa.
Ryba se musí vrátit do vody - a ty se musíš vrátit do samoty."
Byznysmen se zděsil. "To musím zanechat obchodu a jít do kláštera?"
"Ale kdepak. Jen si dál obchoduj a jdi do svého srdce."
ANTHONY DE MELLO - HLUBINA
Žák požádal o slovo moudrosti.
Mistr pravil: "Běž, posaď se ve své cele a tvá cela tě naučí moudrosti."
"Ale já žádnou celu nemám. Nejsem mnich."
"Ovšemže máš celu. Podívej se do nitra."
NEOBELHÁVEJTE SE!
Klečíte-li před nějakou sochou nebo
nějakým obrazem či totemem v podobě kříže, potom to nikdy nelze nazvat
CELOU LÁSKOU k Bohu Stvořiteli, Otci, Pánu a Spasiteli lidstva!
A namlouváte-li si, že jen křest z Vás udělá Boží dítě, potom Boha
Stvořitele a Otce člověka přímo urážíte!!!
A tvrdíte-li to dokonce i dalším lidem, potom rozséváte ZLO, které má
strašlivé následky v lidech i okolo nich.
Od početí je každý člověk milovaným Božím dítětem! A výjimky
neexistují!
Od početí jsi i Ty osobně synem nebo dcerou Boha Stvořitele, Otce, Pána a
Spasitele svého!
Neomlouvejme si svou občasnou nebo
neustálou hříšnost svou vlastní slabostí - hřešíme-li, jsme v té
chvíli většinou velmi silní a běda tomu, kdo by nás chtěl na naší
hříšné cestě zastavit!
Nemiluješ-li člověka, který ti
záměrně a nelítostně ublížil, potom nemiluješ nikoho! A neobelhávej se!
Nemiluješ ani Boha, protože Bůh je milujícím Tatínkem i těch
největších lumpů a darebáků, z nichž ty jednoho nenávidíš nebo z
nichž ti je jeden naprosto lhostejný, protože ti tolik moc ublížil...
Bránit se slovy: "Všichni jsme hříšní!
Nikdo není bez viny!" a podobně, je zlem také! Bráníme-li tak ale někoho
jiného a toužíme-li, aby mu bylo odpuštěno, potom to už zlem není. 
Omlouvat sami sebe dokážeme, ale omluvit
se druhým se nám jeví jako nadlidský úkol.
Kdo je horší? Pachatel zločinu nebo
oběť zločinu, která tomu zločinci neodpustí?
Na šikmé ploše většinou zábradlí
není, ale i kdyby bylo, stejně by nám nepomohlo.
Páchání jakýchkoli zločinů je hnusné
a odporné, ale chování těch, co by každého zločince nejraději ihned
popravili, je ještě hnusnější a odpornější! 
Tatínku můj milovaný! 
Ano, lidé, přemýšlím
tu! 
Miluj! To ostatní za Tebe udělá
Bůh! 
