Sice nevím,
jak je to možné, protože jsem velmi hloupý, ale přemýšlím tu...
Občas
chodím ven do města a tím i mezi lidi a vůbec se mi nezdá, že by jim
řádění viru "covid-19" nějak moc vadilo! I tam, kde je to povinné, nosí
dost často respirátor jen tak pod nosem a někdy místo něj mají pouze
ušmudlanou roušku, na které je vidět, že už hodně pamatuje... 
A tak si
říkám, při kolika zemřelých lidech denně začnou brát pandemii viru
"covid-19" vážně?
A omlouvám se Vám, musel jsem se sám sobě zasmát, když jsem si myslel,
že dokáži přemýšlet!
Ty "smajlíci" to pouze dokazují... Pandemii se rozhodně nevysmívám!!! 
ANTHONY DE MELLO - HLUBINA
Pravil Mistr byznysmenovi:
"Stejně jako ryba hyne na souši, hyneš i ty, když se zaplétáš do
světa.
Ryba se musí vrátit do vody - a ty se musíš vrátit do samoty."
Byznysmen se zděsil. "To musím zanechat obchodu a jít do kláštera?"
"Ale kdepak. Jen si dál obchoduj a jdi do svého srdce."
ANTHONY DE MELLO - HLUBINA
Žák požádal o slovo moudrosti.
Mistr pravil: "Běž, posaď se ve své cele a tvá cela tě naučí moudrosti."
"Ale já žádnou celu nemám. Nejsem mnich."
"Ovšemže máš celu. Podívej se do nitra."
NEOBELHÁVEJTE SE!
Klečíte-li
před nějakou sochou nebo nějakým obrazem či totemem v podobě kříže,
potom to nikdy nelze nazvat CELOU LÁSKOU k Bohu Stvořiteli, Otci, Pánu a
Spasiteli lidstva!
A namlouváte-li si, že jen křest z Vás udělá Boží dítě, potom Boha
Stvořitele a Otce člověka přímo urážíte!!!
A tvrdíte-li to dokonce i dalším lidem, potom rozséváte ZLO, které má
strašlivé následky v lidech i okolo nich.
Od početí je každý člověk milovaným Božím dítětem! A výjimky
neexistují!
Od početí jsi i Ty osobně synem nebo dcerou Boha Stvořitele, Otce, Pána a
Spasitele svého!
Neomlouvejme
si svou občasnou nebo neustálou hříšnost svou vlastní slabostí -
hřešíme-li, jsme v té chvíli většinou velmi silní a běda tomu, kdo by
nás chtěl na naší hříšné cestě zastavit!
Nemiluješ-li
člověka, který ti záměrně a nelítostně ublížil, potom nemiluješ
nikoho! A neobelhávej se! Nemiluješ ani Boha, protože Bůh je milujícím
Tatínkem i těch největších lumpů a darebáků, z nichž ty jednoho
nenávidíš nebo z nichž ti je jeden naprosto lhostejný, protože ti tolik
moc ublížil...
Bránit se
slovy: "Všichni jsme hříšní! Nikdo není bez viny!" a podobně, je zlem
také! Bráníme-li tak ale někoho jiného a toužíme-li, aby mu bylo
odpuštěno, potom to už zlem není. 
Omlouvat sami
sebe dokážeme, ale omluvit se druhým se nám jeví jako nadlidský úkol.
Kdo je
horší? Pachatel zločinu nebo oběť zločinu, která tomu zločinci
neodpustí?
Na šikmé
ploše většinou zábradlí není, ale i kdyby bylo, stejně by nám nepomohlo.
Páchání
jakýchkoli zločinů je hnusné a odporné, ale chování těch, co by
každého zločince nejraději ihned popravili, je ještě hnusnější a
odpornější!
Tatínku můj
milovaný! 
Ano, lidé,
přemýšlím tu! 
Miluj! To
ostatní za Tebe udělá Bůh! 
