Bůh člověka hýčká a rozmazluje, a potom mu dá výchovnou lekci, že je to až k nevíře!
Bůh člověka ochraňuje a zahrnuje dary, a potom ho o vše připraví a skryje se...
Bůh člověka miluje, to ano, ale člověk je pro něj jakousi loutkou na hraní!
Bůh člověka hýčká a rozmazluje, a potom mu dá výchovnou lekci, že je to až k nevíře!
Bůh člověka ochraňuje a zahrnuje dary, a potom ho o vše připraví a skryje se...
Bůh člověka miluje, to ano, ale člověk je pro něj jakousi loutkou na hraní!
Pravdu všichni známe!
Dokud tu byl člověk sám, žil šťastně v zahradě v Edenu!
Dotvoření ženy proběhlo za cenu "zmrzačení" dokonalého Božího
člověka!
A následně na zemi nastalo peklo, které trvá až do dnešních dnů! A to
hlavně díky vzniku křesťanství!!!
BRUNO FERRERO - MRAK A DUNA
Jeden velmi mladý mrak (je přece známo, že život mraků je krátký a stále v pohybu) se vydal na svou první cestu po obloze v doprovodu stáda načechraných mráčků roztodivných tvarů.
Když míjely ohromnou saharskou poušť, ty zkušenější mraky ho
povzbuzovaly:
"Poběž! Přidej! Jestli se zastavíš, je s tebou konec."
Mrak byl však zvědavý jako všichni mladí a pomaloučku klesal dolů, pryč od mračného stáda, podobně, jako by na pastvě opouštěl stádo bizonů.
"Co děláš? Pohni se!" hučel za ním vítr.
Ale mráček uviděl duny zlatého písku a to byl úchvatný pohled. Duny mu připadaly jako zlato, se kterým si pohrává vítr. Nevšímal si toho, že se sám zmenšuje.
Jedna z dun se na něj usmála: "Ahoj," řekla mu. Byla to duna velmi
půvabná, právě stvořená větrem, který si pohrával s její zlatavou
kšticí.
"Ahoj, jmenuju se Olda," představil se mrak.
"Já, Týna," odpověděla ta duna.
"Jak si žiješ tady dole?"
"Óó... slunce a vítr. Je trochu vedro, ale dá se to vydržet. A co ty?"
"Slunce a vítr... velké cesty po obloze."
"Můj život je tak krátký. Jestli se vrátí vítr, asi zmizím."
"Mrzí tě to?"
"Trochu. Zdá se mi, že nejsem k ničemu."
"Já se taky brzy změním v déšť a spadnu. Tak to musí být."
Duna chvíli váhala a pak řekla: "Víš, že my nazýváme déšť
rájem?"
Nevěděl jsem, že jsem tak důležitý," smál se mrak.
"Slyšela jsem vyprávět od starých dun, jak je déšť krásný. My se při
něm pokrýváme podivuhodnými věcmi, které se nazývají tráva a
květiny."
"To je pravda. Ty jsem viděl."
"Já je pravděpodobně neuvidím nikdy," stěžovala si duna a skončila
rozhovor.
Mrak chvíli přemýšlel a pak řekl: "Mohl bych na tebe napršet já..."
"Ale zemřeš..."
"Zato ty rozkveteš," řekl mrak. Začal padat a přitom se měnil v duhově
zbarvený déšť.
Příští den byla malá duna celá rozkvetlá.
Dodatek:
Jedna z nejkrásnějších modliteb, které existují, zní asi takto:
"Stvořiteli! Bože a Pane můj! Tatínku náš milovaný! Lásko moje...
Učiň mne zapálenou rozzářenou lampou. Já sám sice shořím, ale daruji
světlo ostatním."
Lidový příběh o zlém vlkovi.
Chlapec, tři roky starý: "Vyprávěj mi pohádku o zlém vlkovi,
prosím."
Desetiletá dívka: "Ale ne, nejsou zlí vlci, jsou jen velmi nešťastní
vlci."
A co my lidé? (S tím má dost často problém i Človíček!)
Jsme dobří a tím "šťastní"? Nebo jsme zlí a tím "nešťastní"?
Tak to ví jen Bůh! Náš milující moudrý Tatínek! (Ale jedno vím: "Jsme
Boží!")
Jen Bůh může lidem v Česku a na Slovensku pomoci!
Pro boháče se staví nové domy a byty - pro běžné občany tu jsou předlistopadové byty a ubytovny, tedy ten zbytek bytů, který zatím spekulanti neskoupili, aby mohli "dojit" stát, který jim bez skrupulí dotuje předražené nájemné štědrými příspěvky!
Izrael byl
kdysi zotročen panstvem mezi Egypťany!
Živý Bůh /JHVH/ tento lid v dobách Mojžíšových vysvobodil, ale jejich
potomci si toho už většinou neváží! Pletichaří ve všech zemích, kde
dnes žijí! Ale kdo z nás je bez viny, že?!
Český a
slovenský národ je zotročen nadnárodními kapitalisty, církevním panstvem,
šlechtou a jejími "demokratickými" přisluhovači v současnosti.
Pomůže nám
Bůh Stvořitel, Otec, Pán a Spasitel náš? Tak to je velká otázka!
Dobré jitro!
Dnes je v Česku svátek nadnárodních kapitalistů, církevního panstva a šlechty!
ČESKOSLOVENSKO bylo možná chudé a nesvobodné, ale ČESKO je zotročené nadnárodními kapitalisty, církevním panstvem a šlechtou a zadlužené jako nikdy v minulosti!
Až bude tento stát bankrotovat, panstvo zmizí do daňových rájů, kde ukrývají svou kořist a lidé tu budou ponecháni na pospas bídě!
Otče! Bože a Pane náš! Prosím Tě! Osvoboď své milované děti a zachraň je! Děkuji Ti.
Pamatujete si to?
Izrael chtěl místo Boha za krále někoho z lidí!
A co Bůh řekl? Potěšilo ho to? Všichni ví, že se mu to nelíbilo!!!
Bůh pravil: "Zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval! Neustále slouží jiným
bohům!!!"
A stejně tak nehorázně se chovají i pokřtění lidé! Usmysleli si, že
jejich králem bude člověk! Kristus!!!
Zavrhli Boha Stvořitele a Otce svého! Vytvořili si tu postupně celou
hierarchii panstva!!!
A nutí zpupně Boha Otce lidstva, aby jejich vůli respektoval... JE TO
NESLÝCHANÁ DRZOST.
Otče!
Bože a Pane můj!
Tatínku můj milovaný a Lásko moje...
Omlouvám se Ti, ale já nemohu mlčet, když vidím, jak málo úcty k Tobě pokřtění lidé mají!
Otče! Tatínku můj milovaný! Lásko moje!!! Ty jediný jsi Bohem a Pánem lidstva!
Ty jediný nás všechny znáš jménem a miluješ...
Pýcha pokřtěného panstva je nepřehlédnutelná!
Poddaní lidé museli stavět honosné chrámy, paláce, kostely a fary a
sami žili v hliněných chatrčích!
A k tomu ještě
tvrdě pracovali na polích světského a církevní panstva!
A to vše současné křesťanské sbory zamlčují...
Jsou to spíš tlupy než sbory!
Lásku ani úctu k Bohu Stvořiteli, Otci, Pánu a Spasiteli svému nemají!