Človíčkův život je tak trochu životem poustevníka ve městě.
Bydlí v bytě pod střechou jednoho družstevního panelového domu a s nikým
se skoro vůbec nestýká!
Nežije v chladné jeskyni. Má v bytě teplo! A teče mu zde i teplá a
studená voda jako většině z Vás!
Ale mezilidsky je skutečně duchovním poustevníkem. Rozmlouvá skoro jenom s
Tatínkem! Ano, s Bohem!
Ti dva k sobě patří! Bůh a člověk! Milující Otec a milující syn!
Milovaný Tatínek a milovaný Človíček...
O tom je prostě LÁSKA. O tom je život člověka s Bohem! O tom je láskyplné
souznění Stvořitele s člověkem. Chci věřit, že i mnozí z Vás Tatínka
milují tak bláznivě a radostně jako Človíček, možná ho milují i
víc...
Vždyť v tom je naděje lidstva! V lásce a úctě k Bohu! V "ŠÍLENÉ" LÁSCE
a úctě k Bohu, abych byl přesný! Protože Bůh, ten nás miluje skutečně
neustále! Bůh je naším milujícím Otcem od počátku! Naším Tatínkem
plným lásky a něhy! A kdo má ten zázračný dar, že LÁSKU BOŽÍ vnímá,
ten mi rozumí!