Abychom dodrželi oko za oko, zub za zub, měl by být nejdříve pětkrát okraden, třikrát oloupen, pětkrát znásilněn, dvakrát by se poprava neměla povést a pak třikrát popraven.
mel by dostat vyjimecny trest i v pripade, ze byl nezletily... ale ja jsem cilila na ty pani, ktere nasly duvod, proc s nim zit, ja nych ho nenasla
Kdyby ho zabili a on měl šanci se napravit, tak by to bylo zabití... prostě by ho sprovodili ze světa a zatížili se vinou. Takhle se valí vinna jako kulička... a je velice složité najít "lidským" způsobem míru odpovědnosti za druhé.
sanci se napravit? je psychicky nemocny, staci, abyse prestal lecit a stane se znovu nebezpecnym... nikdy ho nemeli z lecebny pustit
Oni to ve vězení na něj zkoušeli víckkrát. Tohle je pro mě záhadou. Obecně. Teď pominu spartikádního vraha. Ale člověk roste, v mládí nadělalspoustu blbostí a pak mu je šedesát a je pořád spojován s tím co bylo v 15 či 16 letech. V šedesáti je ale člověk někdo jiný, jinak myslí, má jiné zkušenosti a to co bylo před 40 lety je jak film před jeho zrakem. Něco promítaného. Minulost. Taky to tak máte? 6e to co se stalo před 40 lety jakoby se týkkalo někoho jiného. že už jste jiný člověk?
Celé tohle téma je pro člověka veliký problém. Nechci však kázat vodu, protože sám nejsem lepší a často si kladu stejné otázky, jako spousta ostatních. Bible nám dává řešení, ale my, někdy nechceme a jindy neumíme, tu moudrost přijmout. Vím jen to, že když se mi někdy povede si říct, bez zbytku záští, nechám to na Bohu, mívám z toho dobrý pocit.
Obávám se, že bych selhal na čelé čáře. Mně, když se povede to co jsem napsal, tak většinou jde z mého pohledu o prkotiny.
no prave, prkotiny se odpoustet daji lehce, umyslns brutalni vrazda nekoho blizkeho se podle me odpustit neda... neverim tomu, ze odpusteni by v tomhle pripade prineslo nejakou ulevu nebo uklidneni cloveku, ktery zavrazdeneho miloval
Nevěříš, že mohou být lidé, jak o nich vypráví například Karel Čapek v Baladě o Juraji Čupovi z Volové Lehoty?
lide jako cup? clovek se snizenou inteligenci, ktery dle sveho prohlaseni zabil sestru na bozi pokyn? mne spis pripadal zajimavy ten konec, ze mu kvuli dolarum v byte sestry prisili loupeznou vrazdu a obesili ho... a pak ta uvaha, zda slo o bozi vuli, bozi trest, bozi mlyny... nevzpominam si, jak je to tam presne... ten clovek, stejne jako straka byl pro spolecnost nebezpecny, protoze byl psychicky nemocny... podle me mel tenhle skoncit v psychiatricke lecebne, ne na sibenici, on se v te vrazde nevyzival, nebyl uchylny a sadisticky...na rozdil od straky
pokud to tedy neberu jako povidku, ale jako o skutecnost, ktera se mohla stat
Já jsem měl tenkrát,při čtení podobný pocit, jaký je vložen v závěru té povídky do úst četnickému kapitánovi Havelkovi:
...Poslyšte, já nevím, bylo-li to z těch ovčích kožichů nebo z únavy nebo proto, že v tom, co jsem viděl a slyšel, byla taková divná krása nebo důstojnost: ale musel jsem jít ven, do mrazu, protože se mně točila hlava; na mou duši, ve mně něco stoupalo, jako bych měl povstat a říci: Boží lidé, boží lidé! My budeme soudit Juraje Čupa po světském řádu; ale ve vás je zákon boží. — A byl bych se jim poklonil po pás; ale to se na četníka nesluší, a proto jsem šel ven a tak dlouho jsem sám pro sebe sakroval, až jsem zase našel svou četnickou duši
co udelali ti lide tak mimoradneho, ze je strazmistr nazval bozimi lidmi? vrah se priznal a starosta ho hnal ve vanici 30 nebo kolik km aby se udal a dlouho stal pred dvermi, nez mohl jit dovnitr, ve stejne vanici jel strazmistr s pomocnikem do vesnice kde se to stalo... vesnicane se shromazdili, aby umirajici zena mohla oznacit vraha... na jeho jmeno doslo, az kdyz byla mrtva, vrah zareagoval primou na otazku starosty a priznal se.... kde jsou ti bozi lide? starosta, ze prikazal cupovi, aby se sel tou vanici udat? cup, ktery neutekl a dosel tam, kam ho starista poslal?
Když se to nepovedlo Čapkovi, aby to tak jako na mne působilo na všechny čtenáře, tak jak se to má povést mně? Než bych se o to pokoušel, raději od toho uteču.
karel capek neznal podkarpatskou rus, ani jeji obyvatele, to obslehl od olbrachta, ktery na rozdil od nej znal chude, proste a dusevne i fyzicky zaostale obyvatelstvo tamnich vesnic, ktere zilo legendami a poverami , znal krajinu i celkove zoufalou situaci historicky tyrane zeme, obsazovane madary a rusy... myslim, ze si capek tamni obyvatele idealizoval asi jako karel may indiany
mam ho rada jako cloveka, ktereho jsem osobne neznala, dodnes rada ctu jeho pohadky a dasenka byla prvni knizkou, kterou jsem jako mrnous precetla... i jeho povidky a jine texty ctu rada, ale nedokazala jsem se prokousat jeho romany... prisly mi zdlouhave, nudne a bez vtipu...mozna je to tim, ze scifky nemam rada v pisemne, ani filmove podobe, mozna jsem ty knihy necetla ve vhodnou dobu
pokud mohu soudit na zaklade vlastni podobne zkusenosti , tak castecnou utechu muze prinest clovek, ale kdyby mi tvrdil, ze vrahovi musim odpustit, poslala bych ho pryc...
Nechci z tebe tahat informace, které můžeš pokládat za čistě soukromé, takže se nic nestane, když mi neodpovíš. Jak jsi na tom s vírou v Boha, Bohu, případně s křesťanstvím?
v boha verim, krestanstvi ma pro me prilis nejasnosti, nez abych mu dokazala verit
Já si myslím, že odpuštění přinese úlevu vždy a každému, kdo odpustit dovede. Problémem je, že každý máme jinou hranici toho, kde odpustit dovedeme a kde už ne. Po nás se žádá, abychom odpustili všem a s nikým nebyli ve sporu nebo dokonce v nenávisti. Jenže to nedokáže nikdo z nás. Stále nedovedu zapomenout na některé křivdy, které se mne třeba i před léty dotkly. Křesťanství říká, že takto neusmíření lidé, jako jsem i já, sotva mohou očekávat pozitivný výsledek u svého posledního soudu. Co mám ale dělat, když odpustit prostě nedovedu? Modlím se tak, že prosím Ježíše, aby dotyčné osobě odpustil za mne a připsal to k těm mým ostatním hříchům, za které zemřel. Já odpustit nedovedu a když to On neudělá za mne, tak nemám šanci.
jedinou možností je postupně měnit úhel pohledu, pak se křivdy jakoby "vytratily" samy. není to pak přímo odpuštění nýbrž srovnání se s tím co je.
myslim, ze na umyslnou brutalni vrazdu a vraha uhel pohledu menit nejde, nejde o krivdu, o nejakou nestastnou nahodu, jde o vrazdu
jde o smutek, zoufalost z toho, co se stalo, pokud ti to pripada jako "uzirani se" a radsi bys uchylnemu vrahovi odpustila a myslela si, ze ti to nejak v tvem zoufalstvi ulevi, je to tvoje vec ( porad nepisu o krivdach, ale o umyslne brutalni vrazde)
to nemuzes, prave proto se divim, ze to svym prispevkem o uzirani posuzujes
tam se toho píše...
ale proč ne, např. Josef odpustil všem svým jedenácti bratrům to, že ho
chtěli zabít a prodali ho do otroctví...
jenže to nebyl obyčejný člověk, to byl genius, který telefonoval s
Hospodinem, vykládal sny a zachránil celý Egypt před hladem, velký
duch...
nejsem kristus a pisu, ze je pro me krestantvi v mnoha ohledech nejasne...a neni tam nahodou nekde zminka, ze hrisnik musi sveho cinu litovat a kat se?
Nikdo nejsme Kristus. Pokud chce, aby se to odpuštění, které už bylo „uděleno“, vztahovalo i na něj, tak ano, měl by si svůj hřích uvědomovat a měl by toho hříchu litovat. Ale má na to prostor až do ukončení své pozemské existence.
Jidášovi Ježíš odpustil jako všem ostatním. Zda to Jidáš přijal
nevím.
Upřesním své předchozí tvrzení, chtěl jsem říct, že člověk se má
vyznat z toho čim se provinil, dokud je na tomto světě, než zemře.
Vycházím z biblického poučení, že se máme dohodnout se svým protivníkem
včas, dokud jsme s ním na cestě k soudu. Podle mne se u soudu ocitneme
bezprostředně po své smrti, a proto mám takový názor.
dokonce ten soud může být přímo umírání... to se zpětně promítá film života jakoby z nadhledu a člověk si (prý) uvědomuje kde chyboval nebo komu ublížil a je mu to líto (nevyřešená traumata)
mat, 26
24„Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo
Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec
nenarodil.“
25Jeho zrádce Jidáš na to řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“
„Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš.
zni tohle jako odpusteni?
Na jiném místě zrazuje Petr Krista (než se rozední 3x mě zapřeš) a přesto mu Ježíš odpouští.
Chtěla jsem tím říct že to neplatí absolutně. Jidáš zradil, ale nenašel cestu zpět. Tedy nepostavil se čelem ke svému činu. Nehledal odpuštění u Boha. Petr zapřel, litoval a našel cestu zpět.
jsou to příběhy sepsané dlóuho po tom, co Ježíš učil, a možná ledasjak upravené...
A ty dovedeš z toho textu odvodit, že za Jidáše Ježíš nezemřel? Jidáš se ptá, zda je to on, komu je „běda“. Dostal tudíž varování na poslední chvíli. Ježíš věděl, že ač když zemře i za zradu Jidáše, Jidáš bude odpuštění stěží přijímat a že mu u soudu nebude juchuu. Ale jak to proběhlo skutečně, to pochopitelně nevím, o tom mohu pouze spekulovat.
jen mně tak napadlo, že lidé považují za smrt něco jiného, trvalého, ne zemřít na 1,5 dne a zase ožít. Krom toho má Ježíš Nazaretský hrob v Indii, a Japonsku. Indie dokonce nabízela Vatikánu, že může vzít vzorky DNA a jinak zkoumat hrob ...... a v indické verzi o Ježíšovi z Nazareta nechybí ty takzvaná "ztracená léta" ....
je to nejspíš smyšlený příběh a apologeti mohou bádat celá staletí, jestli je Jidáš hoden spásy a odpuštění nebo ne...
o zradě Ježíše Jidášem, vlastně ho ani nebylo potřeba, spousta lidí Ježíše přece viděla - nebylo těžké ho identifikovat anebo sebrat celou tu skupinu dvanácti...
Četl jsem kdysi jinou verzi příběhu, ta byla logičtější. Římanům Ježíš vůbec nevadil, takových kazatelů tam bylo tisíc, zato jeho kritika vadila židovským náboženským vůdcům, a ti trvali na jeho popravě. Ježíš ale vyléčil Pilátovi manželku a tak Pilát zařídil, aby Ježíš ukřižování přežil, a vrátil se do Indie, kde trávil "ztracená léta"
místo pravd existují úhly pohledu, největší chybou je přestat hledat a myslet si, že už vše vím, a vše objevil
znám to, mrzí mě, že je to pořád v rovině nějakých spekulací a není to rozseknuto, vypadá to, že to není pravda, ale co když, nelámu hůl...
pro mně to ani není důležité, věřím že Ježíš žil, tehdy to bylo
údajně běžné jméno, Jeshua, nebo tak nějak .... a příběh už se
předtím odehrál téměř stejně, 15 -20 krát v mýtech starších než
Ježíš, například Horus, Mithra, Dionýsos atd .... narozeni panně, konali
zázraky, Dionýsos měnil vodu ve víno, nakonec zabiti, po 3 dnech vstali z
mrtvých a byli vzati na nebesa .....
Vzhledem k tomu že věřím, že se musím snažit sám, a nechci být
"spasen", není to pro mně důležité, jen mám rád historii a skládám
mozaiku
s tím Dionýsem, Mithrou a spol si to radši pořádně nastuduj, já vím,
že to říkali v tom filmu Zeitgeist, ale mnohé z toho není pravda...
např. Mithra se nenarodil z panny, ale ze skály...
https://pohanskykruh.wordpress.com/2012/01/26/mithruv-kult/
Římané věřili, že ze skály, jiná verze zní že se narodil v jeskyni panně 25.prosince
vzpoměl jsem si, že jestli se nepletu i muslimové věří, že Ježíš ukřižování přežil
muslimové ale nejsou ateisté, věří ve stejného boha s křesťany, a stejné některé proroky, třeba Abraháma. A ateisté bych řekl nevěří že nějaký Ježíš existoval
Ale když věří z dobových pramenů, tak je topro ně obyčejný člověk - rebel, co byl odsouzený a tajně sundaný z kříže, takže se pak mohl ukázat učedníkům.
Muslimové naproti tomu považují Ježíše za
jednoho z pěti nejvýznamnějších proroků
předcházejících Mohamedovi
(vedle Adama, Noe, Abrahama a Mojžíše).
Ježíš je v Koránu zmiňován 25-krát
(jak jsem se dočetl...), muslimové věří
podobně jako křesťané, že přišel na svět
zázračným způsobem (zrozen z panny Marie),
během života konal zázraky, vstoupil na nebesa,
že před koncem dějin přijde znova na svět.
Nevěří však, že by byl „Božím Synem“,
ani že byl ukřižován.
a dle Bible bohem vyvolený národ :
Velká většina Židů považuje Ježíše za negativní
postavu, za falešného proroka, svatokrádežného
heretika nejhoršího druhu (svévolně se
prohlašujícího za Mesiáše, Syna Božího, resp. za vtělení Boha)
To platí o židech s malým ž. To jsou stoupenci judaismu, Židé s velikým Ž jsou příslušníky židovského národa a ti nemusí být vždy židé. O těch židech ale máš pravdu. Já se jim nedivím a nediví se tomu nikdo kdo je jen trochu obeznámen s touto problematikou.
no zajímalo by mně kde bys našel ty židy co nejsou judaisté ? Krom malé
skupiny mesiánských židů ...... No a kdo studoval Bibli, tak se tomu
nediví, protože oni očekávali nového krále Davida, který bude vládnout
Izraeli a celému světu, a ne nějakého dobromila ......
Nedej bůh číst Talmud ......
Ty bych nenašel nikde. Protože židé jsou totéž co stoupenci judaismu. Já to za slovíčkaření nepovažuji, vždyť je to rozlišovací znak, který nám dává poznat o kom nebo o čem píšeme. Národnostních Židů, kteří nejsou věřícími židy, by se asi našlo dost, ale necítím potřebu je hledat.
U nás už to takovou roli nehraje, jak nám to zní. Jidášovi to jako varování přijít mělo. Jenže, pokud by to Jidáš vyslyšel, musel se stejně za něj nejspíš najít nějaký náhradník. Ale to by asi nebyl zas takový problém.
rikaji, ze mame cas litovat a kat se az po smrti? vim jen o svetle na konci tunelu
no já věřím na reinkarnaci ( na což údajně věřili dříve i křesťani ), a tím pádem existuje možná až nekonečně mnoho druhých šanscí, kdoví. Myslím že to je nekonečný proces, můžeme se stávat lepšími, i horšími, v jakékoliv fázi, v jakýkoliv okamžik
aha, tak to se omlouvam, nemam na mobilu velky displej, tak jsem to spatne precetla
tak obecně zase ne, říkají to někteří z těch, co byli celý život
nevěřící a žili egoistickým životem...
to je zajímavé, protože někteří křesťané rádi učí, že není
žádná druhá šance...
"Kristus" je pozemský titul, takže jich tu můžou běhat miliony. Ale těžko někdo může za jiného odčinit jeho činy, i když si katolická církev přisuzuje monopol na odpustky
teoreticky (logicky) je to možné. Třeba se matka nepostará o dítě, udělá to za ni někdo jiný jakoby to byla ona. Tedy převezme odpovědnost za druhého.
ne, není, když například člověk "A" někoho zabije, tak s tím člověk
"B" nic neudělá, jen Katolická církev ti nabídne odpustek .....
Takže co kdo zaseje, to i sklidí
Co jsou to odpustky?
"Odpustek je odpuštění časných trestů za hříchy, a to před Bohem,
které
byly odpuštěny jako vina; je to odpuštění, které náležitě připravený
věřící
získává za určitých podmínek zásahem církve, která jako služebnice
vykoupení autoritativně rozděluje a používá pokladu zadostiučinění
Krista a
svatých.
Odpustek je částečný nebo plnomocný podle toho, zda částečně nebo
úplně
osvobozuje od časného trestu za hříchy". Odpustky mohou být věnovány
živým
nebo zesnulým.
http://www.katolik.cz/otazky/ot.asp?ot=828
víc info u Katolické církve, já nejsem členem
To chápu ale řekni to k tomu případu o kterém byla řeč. Co jsi chtěl říct?
Píšeš: když například člověk "A" někoho zabije, tak s tím člověk "B" nic neudělá, jen Katolická církev ti nabídne odpustek .....
Takže komu nabídne odpustek? Pozůstalým nebo tomu viníkovi, nebo příbuznému toho viníka ? A za koho se ten odpustek modlí: Za viníka nebo za mrtvého nebo za pozůstalé nebo za příbuzné viníka. Vůbec totiž nechápu co chceš říct. a kam míříš.
církev je společenství a tedy lidé jsou spojeni jeden s druhým v Duchu svatém. Když se za někoho přimlouvám (modlím) tak důvěřuji, že duch svatý to vidí. TAto přání jsou sdílena. Proto se věřící společne modlí za jiné.
tak to jo. jen mě překvapilo že jsi tak tvrdý. člověk v životě nadělá spoustu chyb, přesto důvěřuje a často i zažívá zkušeností že tyto chyby jakoby se proměnily v normální život. A naopak kolikrát se snaží činit dobré a nic z toho není. Tedy vnitřně cítím, že pokud mám dobrou vůli tak i když to stojí za starou belu, tak to třeba jednou .... dopadne dobře, nebo v příštím životě jak říkáš. Nejsem tvrdá ve smyslu jednou na hovno navždy na hovno.
každý dělá chyby, hlupáci v nich setvávají, moudří se z nich
poučí, nemoudří věří, že za ně kdysi někdo zemřel na 1,5 dne a tím
jejich chyby odčinil dřív, než se narodili ....
Já věřím na karmický zákon - co zaseješ, to sklidíš . A to je
spravedlivé
není to snad logické? když ve škole propadneš, tak za tebe ročník může zopakovat někdo jiný a bude to, jako bys ho absolvoval ty sám?
Mohl bych ti tedy poslat odkaz na online Bibli, jako na zdroj informaci o tom, kolik je Kristů. Z toho tvého odkazu jsem ale nepochopil, co tě inspirovalo k napsáni toho ,že "Kristus" je pozemský titul, takže jich tu můžou běhat miliony.
.... především však jako trojí úřad kněze, krále,[1] nebo proroka,[2] což byly úřady, do nichž se vstupovalo skrze pomazání olejem ... a jsou tam odkazy i na Bibli
Psala tady paní, dobře jsme se znali a byl to velice příjemná paní s vnoučátky. Již zemřela. Ta vyrůstala v dětském domově, protože její tatínek zabil maminku. Odpustila tatínkovi a žila si svůj život. Byla velice přátelská.
Nechci to dávat jako příklad, jen že když se stane taková věc tak vlastně tím že se neodpustí tak ten zlý čin pořád působí a to i do dalších generací pokud ta osoba která neodpustí ovlivňuje své děti a vnáší to do nich. a oni třeba do další generace a tak se zlý čin nese z jedné genrace do druhé dokud to někdo nedokáže utnout.
taky asi záleží, jestli toho tatínek potom litoval, to se odpouští snadněji, ale úkladní vrazi, kteří nelitují a ještě se u soudu smějí pozůstalé rodině, těm se odpouští mnohem hůř...
To ano, litoval toho. Taky mu odpustila. Ale není to jediný případ. Znám osobně ženu, kterou tatínek týral a trápil, když byl tatínek starý a nemohoucí, chodila ho navštěvovat a odpustila mu.
U úmyslných trestných činů, bych se držel Bible. Oko za oko, zub za zub. Všechno jiné, podporuje nárůst zločinnosti.
to je prilis obecne vyliceno a navic citove podberveno: tatinek zabil maminku...byla to brutalni sadisticka vrazda? byli tatinek i maminka dusevne zdravi? mel tatinek k vrazde duvod? na polehcujici okolnosti kouka nejen soud
Pokud vím, bylo to z žárlivosti tedy z vyšinutí smyslů. Ono je těžké se vžít do člověka, který se vytočí natolik že druhého zabije. Protože nejsme v botech druhého, nevíme jak se to cítí, tak extrémní vyšinutí tedy amok.
Syn teď čte knihu o závislostech. Bohužel je to jen v angličtině a tak mi to vysvětluje :-)
Realistický viděno, i takové myšlenky by nás bezpochyby od pokusu o odpuštění odrazovaly. Sám jsem přiznal, že bych s takovou situaci měl veliké problémy a proto tady pouze teoretický plácám o tom co by se mělo, oč by člověk měl usilovat a že když se mu to nebude dařit, tak že by se měl obrátit o pomoc. Doufejme, že ničemu podobnému nebudeme nikdy vystavení.