"Aramejské slovo ʼab·baʼʹ je odvozeno od slova ʼav a doslova znamená
„ten (určitý) otec“ nebo „Otče“. Děti tak důvěrně oslovovaly
svého otce. Tento výraz v sobě spojuje důvěrnost slova „tatínek“ s
důstojností slova „otec“, je neformální a přitom uctivý. Bylo to tedy
spíše milé oslovení než titul a patřilo k prvním slovům, která se
dítě naučilo.
V Písmu se aramejské slovo ʼab·baʼʹ objevuje třikrát. Ve všech
třech případech nacházíme v původním řeckém textu a obvykle i v
českých překladech transliteraci tohoto slova. Za slovem ʼab·baʼʹ
pokaždé následuje řecký ekvivalent tohoto výrazu, ho pa·terʹ, který
doslova znamená „ten (určitý) otec“ nebo, je-li použit jako oslovení,
„Otče“. Vždy se vztahuje na nebeského Otce, Jehovu.
Marek zaznamenal, že Ježíš tento výraz použil, když se krátce před
svou smrtí modlil v getsemanské zahradě k Jehovovi Bohu a když řekl:
„Abba, Otče, všechno je pro tebe možné; odstraň ode mne tento pohár.
Přesto ne co chci já, ale co chceš ty.“ (Mr 14:36) Je to vroucí prosba
syna k milovanému otci, po které ihned následuje ujištění, že za všech
okolností bude poslušný...."
