Rozcestník >> Náboženství >> O Bohu a o životě s Bohem

Víš, nemusí být každý z nás kazatelem evangelia! To nechme těm, kteří jsou k tomu povoláni. My ostatní máme každý své místo v životě, na tom buďme a buďme připraveni vydat svědectví, když k tomu bude čas. V tom případě samozřejmě mluvme. Ale netrapme se nad tím, když nemáme k mluvení příležitost! Někdy je uvařené kafe či podaná ruka víc než precizní kázání.

Zcela souhlasím s Pavlou, kázání může druhé odradit... pokud se vnucuje.Nejlepší je vlastní příklad.

Ano. Nebo, když se někdo přímo zeptá na něco spojeného s Bohem.

Ano, když se přímo zeptá tak je potřeba pravdivě odpovědět. No a to se může stát třeba jenom jednou za život! Ale i to jedno svědectví je někdy potřebnější než tisíc kázání.

Stačí jednou za život, pokud předáme alespoň jednomu člověku svědectví. Díkybohu za to.

Proč tedy Ježíš chodil a kázal a vysílal i učedníky?

NĚKTEŘÍ lidé jsou misionáři. Kázání je jejich povoláním. Tak jako tomu bylo u apoštolů a NĚKTERÝCH Ježíšových učedníků. Jiní svědčí svým životem. Jsme lidé různí a Bůh každého povolává jinam.

V této souvislosti je zajímavá zpráva raného církevního historika: „Celsus, první písemný bojovník proti křesťanství, se vysmívá, že dělníci, ševci, rolníci, nevzdělaní a neotesaní lidé jsou horliví kazatelé evangelia.“

:„Přál bych si od Boha, abyste se — ať zakrátko či zadlouho — nejen ty, ale i všichni, kteří mne dnes slyší, stali tím, čím jsem já.“ (Ži) (Skut. 26:28, 29)

Co je na ní zajímavého?

Ze to byli kazatele...