Z nebes jsi na zem zamířil,
Abys nás s Otcem usmířil.
Ducha svatého jsi nám dal,
By se tvá činnost děla dál.
Bez Ducha Ducha svatého bychom nemohli konat Boží vůli. Nemohli bychom být tělem Kristovym, které pokračuje v Bohulibe činnosti.
Z nebes jsi na zem zamířil,
Abys nás s Otcem usmířil.
Ducha svatého jsi nám dal,
By se tvá činnost děla dál.
Bez Ducha Ducha svatého bychom nemohli konat Boží vůli. Nemohli bychom být tělem Kristovym, které pokračuje v Bohulibe činnosti.
Přemýšlím o tom, že nic nevypovídá o moci evangelia tak silně, jako
změněný život.
Můžeme vést teologické spory, můžeme se dohadovat o věroučných bodech ,
nebo zpochybňovat přístup
k bibli , ale je velmi těžké zpochybnit změnu v životě věřícího
člověka. Jistě, křesťan má svědčit o tom, co pro něho Ježíš znamená
a co pro nás udělal. Jestli naše svědectví je jenom ve snaze dokázat , že
to čemu věříme my, je správné , zatím co všechno čemu věří ostatní
, správné není , je to k ničemu. Ale pokud naše svědectví
vychází ze srdce , které bylo proměněné jeho milostí a odráží Jeho
charakter , pak budou lidi ochotní slyšet.
tak, hlavne svedectvo života..aj na prvých prvých kresťanov Rimania poukazoval - pozrite sa ako sa milujú, ako milujú iných...
zdraví se mi snad trochu zlepšuje i když stále nic moc,
Našla jsem zajímavý článek - rozhovor s vězeňskou kaplankou.
(Mmch: já byla z těch, kteří si Vendulku nedovedli představit coby
farářku a jsem ráda že jsem se mýlila)
https://www.pribram.cz/clanek/pri-rozhovorech-jsem-videla-desitky-placicich-odsouzenych-rika-vezenska-kaplanka/16928/?fbclid=IwAR1FNkHWlBUKn5_REIUIwCJViRJOaFTvtwNcoplrc4cmzDbll-figVLczKc
Tohle je náročná a zodpovědná služba. Znám osobně dva lidi kteří se
této práci věnují
a moc si jich vážím.
Děvčata, před týdnem jsem se vrátila z Tunisu. Bylo tam krásně... a tak tam zítra letím znovu.
Žijeme v čase neklidném
ve strachu i v beznaději
a máme málo času.
Míjíme přítele bez povšimnutí,
spěcháme, abychom nezmeškali
i hokejovou první "klasu".
Zdrží nás malé zastavení,
když bližní pomoc hledá
a neslyšíme jeho hlas.
"Ach promiň bratře,
nemám čas.
Vždyť stavím dům
a opravuji chatu
pak jedu k moři -
mám časovou ztrátu."
Nemám čas pro bratra,
nemám čas pro pohlazení,
nemám čas pro vlídné slovo,
nemám čas pro úsměv a pochopení.
Je to jen otázka - anebo obvinění ?
Otázka pro stoupence Krista ?
Otázka pro nás vyslovená?
Otázka pro věřící-
pro nositele Jeho jména?
Co nám říká oběť Ježíšova
když velmi často řeči naše
jsou jenom prázdná , planá slova?
Nebyla jsem tu 3 měsíce , tak po dlouhé době zdravím všechny diskutníky , kteří tu zabloudí.
Věrnost Ježíši Kristu je to nejobtížnější, o co se každý den
pokoušíme. Zůstaneme věrni naší práci , službě pro druhé , ale když
mluvíme o věrnosti Ježíši, mnozí křesťané začnou být velice
netrpěliví.
Cílem věrnosti není , abychom pracovali pro Boha, ale aby On měl svobodu
pracovat skrze nás.
Chce skrze nás jednat stejně, jako jednal skrze svého Syna."
Osvald Chambers : To nejlepší pro Jeho slávu.
To víš, bylo by to tu živější , kdybychom se dohadovali, která církev
je nejsprávnější a odsuzovali jiné názory.
Ale to nechci. Takových diskuzí je tu dost.
Není to tím, že bych byla správná.
Není to tím, že bych byla čistá.
Ty ses však vzdal svého práva.
Odešel jsi z nebeského místa.
Ze slávy své odešel jsi sám,
abys na zemi žil proklínán.
A potom jsi byl křižován.
Ó, jak ty úžasný jsi Pán.
Tak přemýšlím, jestli je Buddha bar pouhá restaurace nebo jestli se jedná o něco okultního. Moje rodina tam má vouchery, tedy jídlo do určité částky zdarma. Co se týče restaurací, už neřeším oltáříky v asijských bistrech. Mají je snad ve všech. Ale tady prostě nevím. Hlavně nevím, jak říct rodině, že se mi tam nechce. Sotva o tom něco prohodím, tvářejí se nechápavě. ani se nedivím, že to nechápou. Mám už nějaké zkušenosti s lidmi, kteří upadli do okultismu a jasné biblické slovo, že si to Hospodin takhle nepřeje, nechápali. Mysleli si dokonce, že je to od Boha.
Pokud tomu neuvěříš a nebudeš vzývat jiné bohy, tak je jedno kde pojíš :-) klidně i s oltářem
Díky ratko. Nebyla jsem si jistá, ale teď mne napadlo, že i apoštol Pavel psal něco o tom, že křesťan klidně může jíst maso obětované modle, pokud si je vědom, že modla nic neznamená.
Můj názor je, že můžeme takové lidi potkávat s respektem a nevzbuzovat pohoršení třeba tím, že s nimi odmítneme jíst nebo budeme shazovat jejích ctěné obrázky a povyšovat se nad ně.
Spíš mi vrtalo hlavou, jestli se nebudu účastnit nějaké buddhistické jídelní seanse.
A byl by to problém? Proč by ne. Pokud tomu nevěříš, je to jen respekt k tradici jiných. Přece jim to nepopliveš.
Já si myslím že tam můžeš jít naprosto bez obav. Radka Ti to
vysvětlila srozumitelně a hezky.
Já jenom dodám, že konkrétné o Tebe žádnou obavu nemám.
Vím, že Ty jsi pevně zakotvena v Kristu. Takže se Tě nic nedotkne - i kdyby
jsi se "přinatrefila" k nějakému rituálu, respektuj druhé, s úctou k
jejich tradici. Opravdu se Ti nic nestane.
Mas sve svedomi, jsou veci, kteee jsou pro krestana nevhodne a veci, ktere
jsou otazkou svedomi druheho. Pokud se nekde budou konat obrady na ucitivani
jineho Boha, jako krextan tam urcite nepujdu. Mam milovat jediného Boha celou
mysli, srdcem, silou a zivotem....
Pokud bude budhisticke setkání bez jejich obřadu, klidně tam půjdu!
Ale vezmi si hebrejske mladence v ohnive peci zy Daniela. Odmitl se zucastnit
obradu dalesnemu Bohu....
Něco te to naučit o výlučném uctívání jediného Boha!!! Co udělal
Ježíš, když Satan chtel, aby se mu poklonil?
A co zavání okultismem, od toho pryč!
5. Mojžíšova 18:10–12
10 Neměl by se mezi vámi najít nikdo, kdo obětuje svého syna nebo dceru v
ohni, kdo věští, kdo se zabývá magií, kdo hledá znamení, žádný
kouzelník, 11 zaklínač, nikdo, kdo se radí se spiritistickým médiem nebo s
věštcem, ani nikdo, kdo se dotazuje mrtvých. 12 Každý, kdo tyto věci
dělá, je totiž Jehovovi odporný a kvůli těmto odporným zvykům Jehova,
tvůj Bůh, ty národy před tebou vyhání.
Být křesťanem je tak nádherné! Pán jde se mnou do všeho, kam ho pozvu. Nevnucuje se. Vyčkává trpělivě, jestli o Jeho přítomnost budeme stát. S Ním se život stává nádhernou písní. Škoda jen, že ne všichni chtějí Pána znát. Pán má ale pro každého zvláštní, speciální, cestu, jak ho k sobě dovést. Modlím se, abych mohla být mnohým na té cestě průvodcem. Jenže při obyčejných rozhovorech mě skoro nikdy nenapadne, jak tomu druhému říct o Pánu.
Taky se mi to při běžném rozhovoru vždycky nepodaří.Ale lidé si
všímají , jak věřící člověk jedná , mluví , reaguje
v různých situacích. A pak se ptají. Kolikrát jsem dostala otázku :
Poslyš - co ty máš , co já nemám?
A potom mohu - a velmi ráda - mluvit o Pánu , čím pro mně je, a jak ho
znám.
ano, Pán dokáže obmäkčiť aj tie najzatvrdlivejšie srdcia, ale sú takí, ktorí ho odmietajú až do smrti..
Dpmečku, to je fajn že se modlíš, abys mohla být mnohým průvodcem na
cestě k Pánu! A nad tím, že nedokážeš o Pánu mluvit se vůbec
netrap!!!
Je na Pánu, kam a ke komu Tě pošle nebo koho k Tobě přivede, abys mu byla
svědkem o Pánu!
Možná to vůbec nepoznáš!
Ty jenom "stůj pevně ve víře v Něj" - a nad ostatním se netrap!
Jo a ještě neco: "Průvodcem na cestě k Pánu", takovým milým souputníkem, přece již dávno jsi! Jistě i pro lidi ve Tvém sboru (to se jenom dohaduji) ale co vím naprosto jistě je, že jsi jím PRO MNE.
Díky, Pavlo, to jsem ráda, že nejsem jenom "přijímač" Božích věcí, ale také "vysílač." Moc mě tvoje příspěvky potěšily.
Víš, nemusí být každý z nás kazatelem evangelia! To nechme těm, kteří jsou k tomu povoláni. My ostatní máme každý své místo v životě, na tom buďme a buďme připraveni vydat svědectví, když k tomu bude čas. V tom případě samozřejmě mluvme. Ale netrapme se nad tím, když nemáme k mluvení příležitost! Někdy je uvařené kafe či podaná ruka víc než precizní kázání.
Zcela souhlasím s Pavlou, kázání může druhé odradit... pokud se vnucuje.Nejlepší je vlastní příklad.
Ano, když se přímo zeptá tak je potřeba pravdivě odpovědět. No a to se může stát třeba jenom jednou za život! Ale i to jedno svědectví je někdy potřebnější než tisíc kázání.
Stačí jednou za život, pokud předáme alespoň jednomu člověku svědectví. Díkybohu za to.
NĚKTEŘÍ lidé jsou misionáři. Kázání je jejich povoláním. Tak jako tomu bylo u apoštolů a NĚKTERÝCH Ježíšových učedníků. Jiní svědčí svým životem. Jsme lidé různí a Bůh každého povolává jinam.
V této souvislosti je zajímavá zpráva raného církevního historika: „Celsus, první písemný bojovník proti křesťanství, se vysmívá, že dělníci, ševci, rolníci, nevzdělaní a neotesaní lidé jsou horliví kazatelé evangelia.“
:„Přál bych si od Boha, abyste se — ať zakrátko či zadlouho — nejen ty, ale i všichni, kteří mne dnes slyší, stali tím, čím jsem já.“ (Ži) (Skut. 26:28, 29)
Jan 14, 13 : Začkoli budete prosit v mém jménu, já učiním."
Jan15,25.: Dosud jste o nic neprosili v mém jménu.Proste a dostanete....
Prosit v Ježíšově jménu neznamená jen vyslovit jeho jméno a začátku
a na konci modlitby a čekat,
že se tak splní mé přání a jeho slib. To se pak stává Ježíšovo jméno
magickou formulkou.
Pán sám vysvětlil, co to znamená :
Jan15,7 " Zůstanete-li ve mně a zůtanou -li slova má ve vás, proste oč
chcete a stane se vám."
To znamená úplně se podřídit Jeho vedení, a dovolit mu, aby se "modlil v
nás". Jestliže Ježíš vede můj
život, kdo potom motivuje moje modlitby? Jestli mně ovládá On, budu se
modlit správnou modlitbu
a prosit ze správných důvodů. Jedině tehdy se mohu modlit v Ježíšově
jménu, pokud se modlím v úplné závislosti na něm, a ve společenství s
ním, tak jak se modlil Ježíš ke svému Otci. Pak budu prosit o to, co je v
souladu s Boží vůlí a On to jistě udělá.
Spasení je slovo, se kterým si dost lidí neví rady. Tak jsem se zajímala
, co o tom teologové. A tady je výsledek.
Spasení = ospravedlnění + posvěcení + oslavení.
Pochopila jsem, že ospravedlnění mně opravňuje ke vstupu do Božího
království , posvěcení mě uschopňuje v něm žít a oslavení znamená
vstup do Božího království.
K ospravedlnění dochází , když člověk přichází ke Kristu. Posvěcení
člověk prožívá , když zůstává s Kristem.
K oslavení dojde, až člověk vstoupí s Ježíšem Kristem do jeho
království.
Ospravedlnění mně osvobozuje od důsledků hříchu, posvěcení mě
osvobozuje z moci hříchu a oslavení mě vysvobozuje z prostředí
hříchu.
To první koná Bůh pro nás, to druhé v nás , to třetí s námi.
je to tak" - len doplním: K ospravedlnění dochází , když člověk přichází ke Kristu..- a vyzná svoje hriechy pred Bohom v Cirkvi