Rozcestník >> Náboženství >> Přirozená spiritualita Láska a soucítění

Informace

Název: Přirozená spiritualita Láska a soucítění
Kategorie: Náboženství
Založil: stalyusmev
Správci: stalyusmev
Založeno: 06.12.2021 03:53
Typ: Dočasné
Stav: Veřejné
Zobrazeno: 12696x
Příspěvků:
226

Toto téma sledují:


Předmět diskuze: Přirozená spiritualita Láska a soucítění - Inspirace, zkušenosti bez fanatismu.
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení

| Předmět:
11.08.22 11:22:23 | #136


| Předmět:
11.08.22 11:02:38 | #135

Lao-c´ pravil: "Hledejte a minete. Nehledejte a najdete." Je to jeden z nejvýznamnějších výroků, jaké kdy kdo pronesl. Už samotným hledáním míjíte. Jestliže hledáte, zaujali jste nesprávný postoj. Tím, že jste se rozhodli hledat, jste přijali jednu věc - že nemáte to, co hledáte. A v tom je ta chyba. Vy to máte; vždycky jste to měli. Jakmile začnete něco hledat, stanou se z vás neurotici, protože to nemůžete najít - ale není co hledat, protože už to tu je. Je to stejné, jako když člověk hledá brýle. Má je na nose, a přesto je stále dál hledá. Nikdy je nenajde, dokud si neuvědomí, že jeho hledání je marné, dokud si neřekne: "Pokud je nevidím, pak mám brýle na nose, protože jak jinak bych viděl?" V samotném vidění je ukryta pravda. V samotném hledání je ukryt poklad. Hledající je hledaným - v tom je ten problém, jediný problém, který se lidé snaží vyřešit a jenž je stále víc a víc mate.
Nejrozumnější přístup má Lao-c´.
Říká: "Přestaňte hledat a buďte." Jen buďte a budete překvapeni. Najdete to!
~ Osho



| Předmět:
09.08.22 10:32:48 | #134


| Předmět:
07.08.22 18:50:21 | #133


| Předmět:
06.08.22 19:20:40 | #132
| Předmět:
05.08.22 20:44:41 | #131


| Předmět:
03.08.22 11:50:02 | #130


| Předmět:
03.08.22 09:57:05 | #129


| Předmět:
03.08.22 09:45:56 | #128

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál
nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji
opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.
Báseň stařenky
Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.
Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.
Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.
Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.
A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,
Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.
A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.
Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.
Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.
Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.
Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!
Tento text by se měl stát povinným studijnim materiálem pro veškerý zdravotnicky personál !!!
I rodiny !!!



| Předmět:
03.08.22 09:36:10 | #127

Duše K: rozhovor Jaroslava Duška s tibetoložkou Zuzanou Ondomišiovou