Rozcestník >> Náboženství >> Satanismus vs církev

já či ne-já, toť otázka

Také Buddha učil střední cestu vždy bude já,i přesto že se snažíme o ně já, musíme vytrvat.

Předně je důležitý rozpoznat, že já není něco pevného, ale je to proměnlivý sebeobraz a sebepocit a tudíž není nijak odůvodněno na něm lpět (k čemuž nás měje ten Satan ).

Pro zajímavost Jungovo pojednání o já: http://soucet.wz.cz/jung/Aion/gw_9b_01.htm

A proto 😈❤️Satan❤️😈💋💋💋💋💋💋­❤️😈❤️

Tak ve lpění a jeho důsledku závislosti a životu v iluzi neni žádná výhra.

He ale to by vedlo k sebevraždě.

Marek 8
35 Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí, ale kdokoli by ztratil život pro mě a pro evangelium, ten jej zachrání.
36 Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil?
37 Co dá člověk na oplátku za svůj život?

Ale né, ztráta já neznamená ztrátu života

No asi jsi své "já" ještě asi úplně neztratil :-)

Kdybych ho ztratil (k čemuž nás vyzývá Kristus), tak bych byl v Bohu.

Jo jo tak nějako - teť jsem dohledala k tomu ještě toto :
L 14,26 „Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem.

Ještě přímější verš je tento, ten co jsi uvedla ty, je vlastně jenom uvedení konkrétního případu tohoto:
Mt 16,24 (Mk 8,34)
Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. (ekumen.)
Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. (Bible21)

zříct či zapřít sám sebe není nic jiného, než přestat lpět na svém egu/já (v důsledku toho na sobě, na výdobytcích svého ega, svých zásluhách, na svém pocitu hodnoty/důleži­tosti) a zřeknutí se ho.
Poněvadž, koneckonců, stejně je jenom iluzí, se kterou se v důsledku neuvědomělosti a vlivu Satana ztotožňujeme...

No šak jo ale za tím Mk 8,34 je :
35 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.
36 Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?
37 Zač by mohl člověk získat zpět svůj život?
A za Mt 16,24
25Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.
26Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?

Tedy že máme svůj život ochrańovat, neb milosrdenství chce a ne oběti.

Nebo v osvícení

Stačí v meditaci vše vidět jako pozorovatel, každý se snaží vždy v mysli uchopit myšlenku a přesto jí nedokáže udržet, poněvadž přichází další,kterou se snažíme uchytit a stále dokola,jako v Samsaru.Byt pozorovatel na břehu řeky a nesnažit se řeku zastavit, vždy někam odteče.Takto to je i s já, když budeme vědět že já v nás je, můžeme pozorovat já stejně jako mysl. Když tak učiníme,budeme na cestě nelpět a já se změní v né já.

"Já jsem" je cesta, pravda i život :-). (trochu jsem to jinak asi že smyslplněji přeložila)

O tomhle tu mam pojednání, významná je zejména esej o samádhi a satori
http://soucet.wz.cz/dila/4_es_zen.htm

" je uvědomění a pracování na sobě, jen tak dosáhneme osvícení."
to je podle mě totální sračka- budhismus je ateistická filozofie podobná Hitlerovské představě o árijci co vlastními silami dosáhne božských vlastností.
Člověk nikdy nic takového vlastními silami bez Boha nedokáže!

Tvůj ohraničený pohled tvé mysli ti rád přenechám mé zkušenosti a praxe se stavem mé mysli a uvědomění a pracování na sobě mi postačí než jen věřit v Boha, jedině práce na sobě mě dovede k Bohu tedy osvícení.

Jo jo :-).vpustit Boží "Já" do sebe, tak ano, na tom svém nelpět, to je fakt, že ne :-)
Bůh živých se totiž jmenuje: JSEM.

To záleží na tom, co tady znamená "vlastními silami".

jonatáne, ty jsi fanatický křesťan, všechno šmahem odsuzuješ, protože církev...

Já to zas tak úplně jako fanatismus nevnímam, ona je to běžná a při znalosti křesťanství i očekávatelná reakce. Křesťan to takto vnímat musí, pokud je v křesťanství opravdu zakotven. Křesťanství přece neuznává alternativy. A ani nemůže, pokud má fungovat.

„Křesťanství přece neuznává alternativy. A ani nemůže, pokud má fungovat.“

Hm, a to má být jeho dobrá, nebo špatná vlastnost?

To ani nevim, jestli by se takhle dalo vyhodnotit.

Podle mě to totiž dobrá vlastnost být nemůže, protože neuznávání alternativ rovná se zaslepenost.

To se asi takhle obecně říct nedá, poněvadž třeba není zaslepeností neuznávat alternativu k pravdě či ke zdravému životnímu stylu.

Můžeš být vegetarián a žít s člověkem co jí maso a přesto se oba mít rádi a tolerovat Nebo být vegetarián a obklopovat se lidmi tvého ražení.

To ale předpokládá vědět, co je pravda, nebo co je zdravé. Ne si jen myslet nebo věřit.

Ti co psali Bibli rozhodně v jádru věděli, jak se věci mají. Tak jako to rozhodně věděl ten Buddha. Je pak jenom na člověku, jestli jim bude důvěřovat nebo ne.

„Ti co psali Bibli rozhodně v jádru věděli, jak se věci mají.“

Jenže to nevíš, tomu jen věříš. A pokud měl pravdu i Buddha, křesťanství nemůže jeho alternativu nepřipouštět. Nebo tedy může, ale pak jde o zaslepenost. Kromě toho – tohle se dá říct o jakémkoliv svatém nebo „svatém“ textu, takže bychom měli dost různých „pravd“, každou jinou. Což by u pravdy byl docela podstatný problém.

Né, to vim na základě zkušenosti. Opravdu se děje to, co tyto nauky uvádějí, když je člověk praktikuje (nemíním samozřejmě události mající se odehrávat po smrti). Je jasné, že ten, kdo to psal, věděl, o čem mluví a nic nefabuloval.
Pokud má Křesťanství fungovat, tak nemůže připouštět alternativy, poněvadž nemůžeš mít víru a zároveň nemít. Křesťanství předpokládá až oddanost víry a zapojení "celého člověka", kdy se člověk absolutně podvolí křesťanské víře (vyjádřené formulí kréda) a v nejhlubší důvěře se na ní plně spolehne, čehož není člověk schopen, pokud by připouštěl, že existuje i jiná "cesta".

Siddhártha učil trochu jinak,jak třeba Ježíš.Slo o to že každý žil v jiných podmínkách.Ono se v Egyptě v době kdy žil Ježíš mluví hezky o Bohu lidi v té době to tak dokázalo připnout k člověku co ukazoval cestu dle smýšlení lidí.Siddhartha zase musel mluvit k jinému typu lidí,k lidem kterým musel vše říkat v určitém kontextu.Dam ti sem něco,aby jsi mi rozumněl lépe.

Ježíš říká: hledejte, a naleznete. Buddha praví: nehledejte, protože jinak minete svůj cíl. Ježíš říká: proste, a bude vám dáno. Buddha tvrdí: neproste, jinak vám to nebude dáno nikdy. Ježíš učí: tlučte, a bude vám otevřeno. Buddha praví: čekejte… pozorujte… dveře nejsou vůbec zavřené. Jestliže tlučete, samo vaše tlučení ukazuje, že tlučete někde jinde — na zeď — poněvadž dveře jsou stále otevřené. Ježíš je osvícený, stejně jako Buddha — nelze být totiž osvícený více nebo méně. Proč tedy ten rozdíl? Tento rozdíl spočívá v lidech, ke kterým Ježíš promlouvá. Hovoří k lidem, již nejsou zasvěceni, zasvěcení do tajemství života. Buddha promlouvá k naprosto odlišné skupině lidí — mluví k zasvěcencům, adeptům, k těm, kdo dokážou pochopit paradox.

Ono za Ježíšem přicházeli davy lidí protože uzdravoval, pronesl občas i nějakou tu řeč, to jo, ale lidi za ním přicházeli hlavně kvůli uzdravení svých blízkých o tom je v evangeliích popsáno hodně jo a proměnil vodu ve víno :-) .

Siddhártha toto také uměl i chodit v čase při osvícení viděl minulé přítomné i budoucí životy reinkarnace.

No nevim, jestli by se to takto dalo říct. Asijská mentalita je sice odlišná od té evropské a opravdu lépe zvládá zpracovat paradox, ale nevim, jestli to neni právě tím, že tu asijskou formoval významně budhismus a tu evropskou křesťanství (resp. neteistická a teistická náboženství). Ty odlišnosti ve výpovědích, které uvádíš, jsou podle mě dány odlišností zvolených metod (což je dáno odlišností pohledu na věc). Budhismus jde na věc přímo, je to v podstatě čistá psychologie, zatímco křesťanství jde přes mýtus a transcendenci a vyjadřuje se v obrazech a příměrech. Každá z těchto metod má svoje plusy a mínusy.

S tou psychologií souhlasím, nejlepší psycholog je člověk samotný jediný zná a umí se lépe vyléčit vnitřně,jak studovaný psycholog co své pacienty léčí povrchně.

Jo asi jsem měl dodat, že víra je podstatným faktorem v křesťanství, je jakýmsi jeho motorem. Bez víry není křesťanství, tak jako bez meditace není budhismu.

Ano meditace je nedílnou součástí Vnitřního člověka.Tedy jednou z mnoha,jako jsi dával odkaz o vznešených pravdách tak jsou tu i klenoty,sangha a jiné.

A vlastně i budhismus má svého "pana Zlého", nazývá ho Mára a ten se snaží lidi odvést od dosažení osvícení. I samotnému Sidhártovi se snažil osvícení rozmluvit. Je ekvivalent křesťanského Satana, akorát není pojímán jako reálná bytost, ale jako personifikace.

Ano když utíkal z paláce letního ukázal se mu a snažil se mu namluvit že toto co opouští je dobré,v dalším se mu ukázal naposledy kdy pod stromem Bodhi seděl a snažil se dosáhnout osvícení se mu zjevil v podobě Siddharthi což mu sám řekl Siddhártha že je to jen jeho ego. Čili Mára je démon pokušitel naše ego co se nás snaží mást.

jj a ještě jedno: Sidhártovo pokušení v době, kdy byl kvůli askezi zesláblý tak, že byl na pokraji smrti:

 V tomto kritickém stadiu, kdy ještě usiloval o nejvyšší, když pobýval na březích řeky Néraňdžary v zápase a meditaci, aby dosáhl onoho stavu dokonalé jistoty, přišel Mára promlouvaje vlídná slova takto:

 „Jsi hubený a zdeformován. Jsi blízko smrti. Tisíc (tvých) částí (náleží) smrti; k životu (zůstává) jen jedna. Žij, drahý pane! Život je lepší. Živý můžeš konat záslužné činy. Vedením života v celibátu a vykonáváním obětí ohně lze získat mnoho zásluh. Co budeš dělat s tímto úsilím? Těžká je cesta usilování, obtížná a nikoliv lehce uskutečnitelná.“

 Při recitaci těchto slov stál Mára poblíž Vznešeného.
 Márovi na jeho slova Vznešený odpověděl:

 „Zlý! Příbuzný nedbalých! Přišels sem kvůli sobě.
 Ani trocha zásluh není co platná. Sluší se, Máro, abys tak mluvil k těm, kdo zásluhu potřebují.
 Důvěra, sebekontrola, vytrvalost a moudrost jsou moje. Proč se o životě dotazuješ mne, kdo je tak horlivý?
 I proudy řek tento vítr vysuší. Proč ne krev moji, kdo se tak snaží, nevysuší?
 Když krev se vysuší, žluč i hlen se vysuší. Když se moje maso ztrácí, stále víc se moje mysl zjasňuje. Ještě více se má bdělost, moudrost a soustředění upevňují.
 Dokud žiji takto, při prožívání nejvyšší bolesti, moje mysl netouží po smyslnosti. Viz čistotu bytosti!
 Smyslná touha je tvoje první armáda. Druhou je averze ke svatému životu. Třetí je hlad a žízeň¹. Čtvrtá se nazývá žádostivost. Pátou je strnulost a malátnost. Šestá se nazývá strach. Sedmou je pochybovačnost² a osmou je zlehčování a zatvrzelost. Devátou je zisk, chvála a pocta a ta nezasloužená sláva. Desátou je vynášení sebe a opovržení druhými.
 Toto je, Máro, tvoje armáda. Zlého nepřátelský voj. Tuto armádu nepřemůže zbabělý, kdo však (ji) přemůže, získá štěstí.
 Tuto muňdžu³ ukazuji! K čemu je život v tomto světě? Pro mne je lepší smrt v bitvě, než v něm pokračovat poražen.
 Někteří asketi a bráhmani nejsou zřejmě v tomto boji vidět. Neznají cestu mravnosti, ani po ní nejdou.
 Když vidím na všech stranách armádu s Márou vystrojeným na slonu, jdu kupředu k boji. Mára mne z mé pozice nevyžene. Tu tvojí armádu, kterou svět včetně božských bytostí nepřemůže, se svojí moudrostí jdu zničit tak jako nevypálenou mísu kamenem.
 S ovládáním svých myšlenek a s bdělou pozorností upevněnou putovat budu ze země do země a mnohé žáky zacvičovat.
 Pilní, horliví a uskutečňující mé učení v praxi půjdou – nehledíce na tebe – tam, kde se rmoutit nebudou.“
———
¹ vznikající z dobrovolné chudoby
² tj. nerozhodnost pokud se týče jistoty cíle
³ bojovníci nosí z muňdža trávy (rákosí) chocholky na svých hlavách nebo na svých praporcích na znamení toho, že z bojiště neustoupí
Z knihy Buddha a jeho učení

Toto jsou všechny malichernosti ega.Kdyz budeš držet půst,tak vždy tě Mára bude zkoušet tím že v myšlenkách třeba něco ti bude říkat najez se netrap se .A nejenom půst je to se vším vidím to stále u mě samotného ve všem,najednou pochybnosti,strach ale to vše vždy zmizí díky bdělosti mysli.Proto mnozí co šli učením buddhismu nevydrželi a někteří řekli že to nejde a stali se třeba věřícím v Boha.Ono věřit je lehčí jak si vše ověřit vnitřně.

jj, budhismus je v základních věcech zajedno s křesťanstvím: v něm je Satan také totožný (resp. dá se ztotožnit, podle toho, co je o něm psáno v NZ) s "vábením" ega, s jáskými tendencemi. A stejně tak v křesťanství platí, že Království Boží náleží pouze silným, jelikož tak jako Márovo armádu, tak ani Satana nepřemůže zbabělý.

Vše co je špatně je propojené strach,negace to vše vysplava v mysli pochyby buď o sobě,nebo o všem kolem nás.Dnes a každý den teď něco řeším a čím se ta daná věc blíží mám pochybnosti a strach co když to nevyjde.Dnes jsem si uvědomil že co se má stát se stane a když to tu danou věc nezkusim i změnu,budu stále mít strach,pochybnosti a vše bude ve mě hnít v mysli a to je to co je Mára démon pokušitel, či ego které nám neustále vyvolává různé pochybnosti,strach,ne­gaci a apatii a vše co nás ponechává v tom v čem jsme a to je stále se opakující vjemy, které nás udržují v pomíjivém štěstí povrchním a zapomínáme hledat vyšší podstatu štěstí.

Nejde o to jestli věděli,ale co jejich cesta jím spíše brala a hledání sebe sama jim pomohlo se lépe rozvíjet. Když zrovna zminujes Siddhárthu tak u něj mu jeho otec a všichni foukali cukr a nechtěli,aby ze svého ze čtyř paláců odcházel a vzdal se toho co měl.Bylo mu předurčeno ještě než se narodil jeho matce se zdál sen o sluneti co s ní tancuje.Coz je předzvěst že dítě bude buď velký vládce, což Siddhártha byl z kastovní rodiny,nebo se všeho vzdá a bude tím co ukáže cestu že zrodu, stáří a smrti tedy odejít ze samsáry a vrátit se odkud pochazime.

Tady asi úplně neplatí to samé pro Sidhártu a Ježíše, Ježíš měl trochu jinou výchozí pozici. I když řeč ale původně byla o těch, kdo napsali Bibli, což Ježíš nebyl.