Rozcestník >> Náboženství >> Slovo Boží

co to znamená být spokojený? Možná si nerozumíme v chápání cesty. Ty máš asi cestu jen sám bez opory.

A já mám cestu s oporou. Mohu se opřít, občas ustouit stranou abych se rozhlédla. Není to jen na mě.

Myslím, že po cestě jdeme každý sám a opora v tu chvíli není na místě. Litovat jednou můžeme oba dva.

Ž 94:22
יהוה je mi však nedobytným hradem, můj Bůh je mou útočištnou skálou.

A nebo i :
Ž 94:22
יהוה je mi však nedobytným hradem, má Bůh je mou útočištnou skálou.

Je to paní

Jsme boží stavba.

Tohle určitě postavit nechtěl-a

Vůle boží.

Kdo ví.

Ono je to taky od víry že na čí vůli se věří taková je ?

Každý jsem jiný a každé náboženské uskupení či výrazný jedinec touží po pozornosti ostatních.

To i každé mimino co se narodí :-).

Nevěřím že budeme litovat, maximálně že jsme něco neudělali nebo že jsme byli příliš opatrní či úzkostní.

Nejvtší životní problém je zavřené srdce, úzkosti... a tady každý je sám za sebe, především aby objevil své vlastní strachy.

Říká se, že před smrtí proběhne rekapitulace našeho života a je to snad už i vědecky podloženo. Zajímalo by mě, zda máme možnost se k tomu vyjádřit

Což mi připomíná jak si jeden mazal fotky v mobilu ale v rekapitulaci mi došli i ty smazané - nechtěné :-)

A stálo to za to?

ano. vysvětluji si to tak a myslím že podobné náznaky jsou i vědecké že jak se vypíná postupně mozek, probíhají všecky uložené obrazy v chronologickém zrychleném pořadí za sebou, fakticky téměř najednou se promítne celý film.

Pak co je na konci, film? Dávka opiátů, které utěšují uvadající mysl?

Kazatel 12,7 "A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal."

Hm

No to já nevím :-) Pokud je člověk celý život vyskakovací, rozrušený a neklidný, pak je takový i na konci života. Jen se nedokáže ovládnout a tak všecky jeho hnutí a stavy se odhalují a ukazují. A straší ho.
Věřím že tohle je peklo nebo očistec jak se říká... Pokud si nedokážeme vyčistit mysl včas, čistí se později a to dost děsivým způsobem. Mluvím teď o zkušenostech s mojí pořád živou mámou. A je to pro mě memento... ať si své vnitřní nánosy vyčistím nebo nechám vyčistit. Jako věřící nejsem na to sama.

Jde o přístup a s tím se musíš srovnat. Otázkou je, zda je to co píšeš správná cesta.

To je otázkou u všech :-))

Njn. Kdo rozhoduje na tvé cestě?

Bůh a nebo ty?

samozřejmě já, kdo jiný? ale také se s manželem domlouváme, abych znala jeho názor