Rozcestník >> Náboženství >> Slovo Boží

1Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
2Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášela se duch Boží.
3I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo.

zajímavé

Iz 55:10
Tak jako déšť či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou — dává zrno tomu, kdo rozsévá, a chléb tomu, kdo jí — 11tak bude mé slovo, které vyjde z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu.

Možná člověk a Bůh jsou fraktály mi jsme malej na zemi a Bůh je nad námi někde ve vesmíru co ani dovidět není.

třeba jsme pro něj jen "zrnko písku", které "sleduje pod lupou"

ne, jaderná fúze aneb budiž světlo

světlo které tma nepohltila

Když někdo něco pohlcuje tak je obvykle hmotný.

jde o to, co je opravdu hmotný a co ne :) a zda opravdu něco, pohlcuje něco

Nepohltilo tak že pohltit chtělo.

.) nebo mělo?

Nemělo neb nemohlo.

Já bych se bez lamaismu obešel. Podle mého nepomohl k osvobození z koloběhu samsary.

Královna ze Sáby v Bibli:
http://biblenet.cz/app/bible/search?phrase=ze+S%C3%A1by&search=Hledat

co tady strašíš :-)) to je z Pulp Fiktion ne?

Žalm118:4 Ať řeknou ti, kdo se bojí יהוה: Jeho milosrdenství je věčné!

Také to umím, jen hledám smysl.

Mi dává smysl studovat Slovo Boží .. to je pořád o něčem..

Myslím, že hledat se dá i jinak.

V tom tvém přístupu už nacházíš sama sebe a své vlastní pojetí příběhu.

Jo domov.

Domov je tam, kde se můžeš posadit.

Kdysi jsem v diskuzích vyzvídala co to je domov a jeden přispěvovatel(Vi­tula) napsal že domov je kde tě má někdo rád.

To je pravda.

Co to všechno znamená? Kde začíná a kde končí ten dech, co mě drží při životě? Kde končí hranice mezi jeho vůlí a pouhou náhodou? Vesmír se rozprostírá do hloubek, které nikdy neobsáhnu, a přesto jsem zde, v něm, jako zrnko prachu nesené větrem tajemství.
Měl by člověk hledat odpovědi, nebo se smířit s tím, že jsou skryté za závojem času? Je můj život plánovaný, nebo je jen křehkým odrazem chaosu? A pokud jsem stvořen jeho duchem, proč se mi zdá, že svět, ve kterém kráčím, je plný nezodpovězených otázek? Přál bych si je znát. Nebo bych se jich měl bát?
Dech, který mě oživil, je stejný dech, který vane přes pustiny a moře. Je to jen síla, neviditelná a neslyšná, nebo je v něm něco víc? A pokud je ve mně, proč občas cítím prázdnotu, jako by se vzdálil? Možná není otázka, zda mě utvořil, ale zda jsem ho dokázal pochopit.

Filipským 4, 7 A pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
Efeským 3, 19 a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, a tak byli naplněni až do vší plnosti Boží.

Co to je? Jaký je to stav?

To velice snadno odlišíš od těch ostatních :-).

Tak jsem asi jiný.

To přijde - neboj :-).

Kdy?

Včas :-)

Čas je relativní pojem. Znám ho a on mě

Kazatel 3, 2 Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;
Kazatel 3, 3 je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;
Kazatel 3, 4 je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;
Kazatel 3, 5 je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat;
Kazatel 3, 6 je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;
Kazatel 3, 7 je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;
Kazatel 3, 8 je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.

Je hodně času v času.

..každej čas potřebuje nějaký protor kde může plynout...

To zní zajímavě.

Co když prostor tvoří čas?

Myslíš jako rozvlnění hmoty v případě kvantových částic? pak by tam musel být nějaký impuls, a muselo by se to vlnit dříve než by začal čas být časem a pak by to zase nedávalo smysl.

Čas je asi že věčný - tedy že nezačal ani neskončí:-)
Ale jinak je to s pozemským časem ten je od vzniku země?

Zajímavější možná je to, zda všude plyne stejně rychle. Bez něj by nebylo počátku ani konce. V tom je ten háček bez něj si neuvědomujeme a nemůžeme ani nic vnímat. Nic neplyne.

No jo když on čas někdy kvapí ale někdy se zase vleče že neuteče :-).

Mně to připomíná taková ta motivační videa.

Jo to se mi na tom nelíbilo a je to víc ke konci videa :-)

ano, přesně tak. Pokud by čas plynul milionkrát rychleji, pak by pro subjekt v tomto milionkrát rychlejším čase plynulo všecko stejně jako teď nám pocitově, ale milionkrát rychleji z našeho pohledu

Představ si čas jako fraktální strukturu, kde každá jeho část obsahuje podobné vzory na různých úrovních reality. Jak se čas neustále zrychluje, jeho fraktální uspořádání se stále více rozvíjí, přibližuje se k bodu maximálního zrychlení. V tomto bodě už nemůže dál eskalovat, a místo toho se začne stáčet zpět. Jako by dosáhl singularity, kde se jeho dynamika obrací.
Tento proces vede k návratu času k jeho původnímu stavu, k prvotnímu bodu vědomí, které stálo na začátku všeho. Vědomí, které celý tento cyklus vnímá, je současně tvůrcem i pozorovatelem. Když se čas vrátí k němu, znovu začíná tvořit, čímž zahajuje nový cyklus existence.
Takto by mohla fungovat nekonečná smyčka tvoření a návratu - vesmír, čas i samotné vědomí by pulzovaly v rytmu fraktálního růstu a obnovy.

A to prvotní vědomí je co?

Nevím, nebyl jsem na počátku, ale myslím, že moje představa není zas tak špatná. jednoduše se někde rozjedeš a čím více zrychlíš, vzdaluješ se od výchozího bodu s každým novým zrychlením, aby ses pak k němu znovu vrátila. Myslím, že Einstein by mě podpořil
Tzn. vznikl by prostor pro opakované fraktální, časové tvoření a prvotní slovo by se vrátilo k počátku

mě spíš zajímala představa toho počátku, co je prvotní...sám píšeš že prvotní je vědomí, vědomí samo sebe těžko prozkoumá pokud se samo sebe nezobrazí (nereflektuje) NO nic... už se tím netrápím od doby co jsme uvěřila a to už je téměř 14 let :-)

Myslím, že se tím trápíš pořád. Protože kdo nehledá nejde jde po své cestě se zavřenýma očima. Představuji si to jako bublání vroucí vody v hrnci. Všechny gejzíry se vrací k počátku. Smysl hledej v počátku.

Počátek je Bůh. Nějaké "nic" mě neuspokojuje. V Bohu hledám smysl a nacházím.

BůH je zřejmě něco, ne že by přímo někdo, co - kdo utváří VŠE.

Mohla by to být ta neviditelná hmota :-)
Jak se zkoumá neviditelná temná hmota a energie
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-technika-vesmir/30574/jak-se-zkouma-neviditelna-temna-hmota-a-energie.html
Genezis 1
1Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
2Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.
3I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo.

to jsou spekulace, nic to nepřinese.

Ale Bůh o sobě říká: Mluvil jsem k Vám zprostředku ohně, ale žádnou podobu jste neviděli, slyšeli jste jen hlas.. ( Deuteronomium 4/12-16)
http://biblenet.cz/app/b?book=Deut&no=4

To je úplně jedno co říká, je to určeno pro lidi co žii asi před 5000 lety... jako nějaké vysvětlení, nedá se to konkrétně vysvětlit textem.

Pro mně je to novinka :-)

Stále aktuální novinka :-)

Iz 40:3
Hlas volá v pustině: Připravte cestu יהוה, napřimte v pustině silnici pro našeho Boha! 4Každé údolí bude pozdviženo a každé pohoří a návrší sníženo; pahorkatina se stane rovinou a útesy plání. 5A zjeví se יהוה sláva a uvidí to spolu veškeré tělo; protože יהוה ústa promluvila. 6Hlas říká: Volej! I zeptal se: Co mám volat? Veškeré tělo je jako tráva a všechna jeho oddanost jako polní květ. 7Tráva usychá, květ vadne, když na něj zavane יהוה dech. Jistě, lid je jen tráva. 8Tráva usychá, květ vadne, ale slovo našeho Boha obstojí navěky.

myslím že je osobní, je to "JÁ" a tedy v Bohu jsme schopni svého sebeuvědomování. Bohužel je problém že se uvědomujeme odděleně, jako samostatné oddělené bytosti a přitom máme fakticky vše společné. Společně dýcháme, naše těla jsou součástí koloběhu přírody... a tento koloběh přírody způsobuje že máme pud sebezáchovy a touhu po zachování rodu... to nás od sebe odděluje a říkáme tomu hřích. Třeba jsme kdysi byli jen jeden... i když v mnohe tělech ale ten pocit jednoty s počátkem byl přítomen. v přítomném okamihu.

Nemyslím si, že se s tím spokojíš, spíš se v tom utvrzuješ.

nemyslím že jinde je odpověď lepší

Já se s tím nespokojím a ty?

co to znamená být spokojený? Možná si nerozumíme v chápání cesty. Ty máš asi cestu jen sám bez opory.

A já mám cestu s oporou. Mohu se opřít, občas ustouit stranou abych se rozhlédla. Není to jen na mě.

Myslím, že po cestě jdeme každý sám a opora v tu chvíli není na místě. Litovat jednou můžeme oba dva.

Ž 94:22
יהוה je mi však nedobytným hradem, můj Bůh je mou útočištnou skálou.

A nebo i :
Ž 94:22
יהוה je mi však nedobytným hradem, má Bůh je mou útočištnou skálou.

Je to paní

Jsme boží stavba.

Tohle určitě postavit nechtěl-a

Vůle boží.

Kdo ví.

Ono je to taky od víry že na čí vůli se věří taková je ?

Každý jsem jiný a každé náboženské uskupení či výrazný jedinec touží po pozornosti ostatních.

To i každé mimino co se narodí :-).

Nevěřím že budeme litovat, maximálně že jsme něco neudělali nebo že jsme byli příliš opatrní či úzkostní.

Nejvtší životní problém je zavřené srdce, úzkosti... a tady každý je sám za sebe, především aby objevil své vlastní strachy.

Říká se, že před smrtí proběhne rekapitulace našeho života a je to snad už i vědecky podloženo. Zajímalo by mě, zda máme možnost se k tomu vyjádřit

Což mi připomíná jak si jeden mazal fotky v mobilu ale v rekapitulaci mi došli i ty smazané - nechtěné :-)

A stálo to za to?

ano. vysvětluji si to tak a myslím že podobné náznaky jsou i vědecké že jak se vypíná postupně mozek, probíhají všecky uložené obrazy v chronologickém zrychleném pořadí za sebou, fakticky téměř najednou se promítne celý film.

Pak co je na konci, film? Dávka opiátů, které utěšují uvadající mysl?

Kazatel 12,7 "A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal."

Hm

No to já nevím :-) Pokud je člověk celý život vyskakovací, rozrušený a neklidný, pak je takový i na konci života. Jen se nedokáže ovládnout a tak všecky jeho hnutí a stavy se odhalují a ukazují. A straší ho.
Věřím že tohle je peklo nebo očistec jak se říká... Pokud si nedokážeme vyčistit mysl včas, čistí se později a to dost děsivým způsobem. Mluvím teď o zkušenostech s mojí pořád živou mámou. A je to pro mě memento... ať si své vnitřní nánosy vyčistím nebo nechám vyčistit. Jako věřící nejsem na to sama.

Jde o přístup a s tím se musíš srovnat. Otázkou je, zda je to co píšeš správná cesta.

To je otázkou u všech :-))

Njn. Kdo rozhoduje na tvé cestě?

Bůh a nebo ty?

samozřejmě já, kdo jiný? ale také se s manželem domlouváme, abych znala jeho názor