Rozcestník >> Náboženství >> Slovo Boží

co tady strašíš :-)) to je z Pulp Fiktion ne?

Žalm118:4 Ať řeknou ti, kdo se bojí יהוה: Jeho milosrdenství je věčné!

Také to umím, jen hledám smysl.

Mi dává smysl studovat Slovo Boží .. to je pořád o něčem..

Myslím, že hledat se dá i jinak.

V tom tvém přístupu už nacházíš sama sebe a své vlastní pojetí příběhu.

Jo domov.

Domov je tam, kde se můžeš posadit.

Kdysi jsem v diskuzích vyzvídala co to je domov a jeden přispěvovatel(Vi­tula) napsal že domov je kde tě má někdo rád.

To je pravda.

Co to všechno znamená? Kde začíná a kde končí ten dech, co mě drží při životě? Kde končí hranice mezi jeho vůlí a pouhou náhodou? Vesmír se rozprostírá do hloubek, které nikdy neobsáhnu, a přesto jsem zde, v něm, jako zrnko prachu nesené větrem tajemství.
Měl by člověk hledat odpovědi, nebo se smířit s tím, že jsou skryté za závojem času? Je můj život plánovaný, nebo je jen křehkým odrazem chaosu? A pokud jsem stvořen jeho duchem, proč se mi zdá, že svět, ve kterém kráčím, je plný nezodpovězených otázek? Přál bych si je znát. Nebo bych se jich měl bát?
Dech, který mě oživil, je stejný dech, který vane přes pustiny a moře. Je to jen síla, neviditelná a neslyšná, nebo je v něm něco víc? A pokud je ve mně, proč občas cítím prázdnotu, jako by se vzdálil? Možná není otázka, zda mě utvořil, ale zda jsem ho dokázal pochopit.

Filipským 4, 7 A pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
Efeským 3, 19 a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, a tak byli naplněni až do vší plnosti Boží.

Co to je? Jaký je to stav?

To velice snadno odlišíš od těch ostatních :-).

Tak jsem asi jiný.

To přijde - neboj :-).

Kdy?

Včas :-)

Čas je relativní pojem. Znám ho a on mě

Kazatel 3, 2 Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;
Kazatel 3, 3 je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;
Kazatel 3, 4 je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;
Kazatel 3, 5 je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat;
Kazatel 3, 6 je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;
Kazatel 3, 7 je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;
Kazatel 3, 8 je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.

Je hodně času v času.

..každej čas potřebuje nějaký protor kde může plynout...

To zní zajímavě.

Co když prostor tvoří čas?

Myslíš jako rozvlnění hmoty v případě kvantových částic? pak by tam musel být nějaký impuls, a muselo by se to vlnit dříve než by začal čas být časem a pak by to zase nedávalo smysl.

Čas je asi že věčný - tedy že nezačal ani neskončí:-)
Ale jinak je to s pozemským časem ten je od vzniku země?

Zajímavější možná je to, zda všude plyne stejně rychle. Bez něj by nebylo počátku ani konce. V tom je ten háček bez něj si neuvědomujeme a nemůžeme ani nic vnímat. Nic neplyne.

No jo když on čas někdy kvapí ale někdy se zase vleče že neuteče :-).

Mně to připomíná taková ta motivační videa.

Jo to se mi na tom nelíbilo a je to víc ke konci videa :-)

ano, přesně tak. Pokud by čas plynul milionkrát rychleji, pak by pro subjekt v tomto milionkrát rychlejším čase plynulo všecko stejně jako teď nám pocitově, ale milionkrát rychleji z našeho pohledu

Představ si čas jako fraktální strukturu, kde každá jeho část obsahuje podobné vzory na různých úrovních reality. Jak se čas neustále zrychluje, jeho fraktální uspořádání se stále více rozvíjí, přibližuje se k bodu maximálního zrychlení. V tomto bodě už nemůže dál eskalovat, a místo toho se začne stáčet zpět. Jako by dosáhl singularity, kde se jeho dynamika obrací.
Tento proces vede k návratu času k jeho původnímu stavu, k prvotnímu bodu vědomí, které stálo na začátku všeho. Vědomí, které celý tento cyklus vnímá, je současně tvůrcem i pozorovatelem. Když se čas vrátí k němu, znovu začíná tvořit, čímž zahajuje nový cyklus existence.
Takto by mohla fungovat nekonečná smyčka tvoření a návratu - vesmír, čas i samotné vědomí by pulzovaly v rytmu fraktálního růstu a obnovy.

A to prvotní vědomí je co?

Nevím, nebyl jsem na počátku, ale myslím, že moje představa není zas tak špatná. jednoduše se někde rozjedeš a čím více zrychlíš, vzdaluješ se od výchozího bodu s každým novým zrychlením, aby ses pak k němu znovu vrátila. Myslím, že Einstein by mě podpořil
Tzn. vznikl by prostor pro opakované fraktální, časové tvoření a prvotní slovo by se vrátilo k počátku

mě spíš zajímala představa toho počátku, co je prvotní...sám píšeš že prvotní je vědomí, vědomí samo sebe těžko prozkoumá pokud se samo sebe nezobrazí (nereflektuje) NO nic... už se tím netrápím od doby co jsme uvěřila a to už je téměř 14 let :-)

Myslím, že se tím trápíš pořád. Protože kdo nehledá nejde jde po své cestě se zavřenýma očima. Představuji si to jako bublání vroucí vody v hrnci. Všechny gejzíry se vrací k počátku. Smysl hledej v počátku.