Rozcestník >> Ostatní >> ♪♪♫♪♪Antistresové RÁDIO ♥PRALINKA♥

Brrrr.... Kopko zlatá dědina a svatý klídeček.

No ...já z malého města zdrhala ráda. Ostrava byl pro mě nepoznaný ráj. Mladá a neklidná))) Velké město, plné obchody- nový byt a vysněná práce. A moje láska...Divadlo Jiřího Mirona.
Pak nádherná, Černá louka- živé koncerty . Později rodina, děti starosti... a tak ,když muž navrhnul přesunout se někam do klidu....souhlasila jsem moc ráda. Ale musím uznat, že jsem si zvykala jen těžko- přece jen...do divadla musím dojíždět- stejně tak na koncerty, do kina....Ale mám tu krásné bydlení- lesy , přírodu....a dělat nemusím nic.

Ale prdalajs! Musím!!! Makám na zahradě jak barevná a ZADARA!!

Já jsem si v Brně nikdy nezvykla a pořád mě to tahalo na dědinu. Ráno do školy a odpoledne ze školy mě vozil taťkův pohůnek Knébl, který byl takový úlisný sráč a potom jsem byla za zdí... Jak jsem se vždycky těšila na víkendy u babi, dědy a kamarády. A snad ještě v 17 letech jsem obrečela to nedělní loučení. Vůbec se za to nestydím... V týdnu jsem byla většinou sama. Taťka odjel ráno do práce a většinou přijel až když už jsem spala a mamka je dodnes věčně v práci. Sice jsem si nechala na jídlo dovézt co jsem chtěla ale to nevynahradí skutečnost, že jsem se mohla zavrtat k babi do postele a nechat si číst pohádky. I v pozdějším věku. S dědou v dílně nebo vzadu na traktůrku. Děkuji prarodičům za všechno to, co mi neposkytli rodiče a vždy je budu mít tak nějak raději...

Naše maminka nikdy do práce nechodila. Byla s námi doma- otec nás zajistil slušně. Byli přísní, ale měli na nás vždy čas.

Taky bych se chtěla svým dětem maximálně věnovat a vždy si na ně uďělat čas jako babi s dědou na mě. Není nic víc, co můžeš dítěti dát. A opravdu vím co píšu... I když finanční zázemí je taky bezva. -))))

Dobrou