moje oblíbená- zpěvačka i písnička...

Poláci mají dobré písničky- Jsem Ostravačka- tak jsem sledovala polskou TV a hudbu...
No ...já z malého města zdrhala ráda. Ostrava byl pro mě nepoznaný
ráj. Mladá a neklidná))) Velké město, plné obchody- nový byt a vysněná
práce. A moje láska...Divadlo Jiřího Mirona.
Pak nádherná, Černá louka- živé koncerty . Později rodina, děti
starosti... a tak ,když muž navrhnul přesunout se někam do
klidu....souhlasila jsem moc ráda. Ale musím uznat, že jsem si zvykala jen
těžko- přece jen...do divadla musím dojíždět- stejně tak na koncerty, do
kina....Ale mám tu krásné bydlení- lesy , přírodu....a dělat nemusím
nic.

Já jsem si v Brně nikdy nezvykla a pořád mě to tahalo na dědinu. Ráno do školy a odpoledne ze školy mě vozil taťkův pohůnek Knébl, který byl takový úlisný sráč a potom jsem byla za zdí... Jak jsem se vždycky těšila na víkendy u babi, dědy a kamarády. A snad ještě v 17 letech jsem obrečela to nedělní loučení. Vůbec se za to nestydím... V týdnu jsem byla většinou sama. Taťka odjel ráno do práce a většinou přijel až když už jsem spala a mamka je dodnes věčně v práci. Sice jsem si nechala na jídlo dovézt co jsem chtěla ale to nevynahradí skutečnost, že jsem se mohla zavrtat k babi do postele a nechat si číst pohádky. I v pozdějším věku. S dědou v dílně nebo vzadu na traktůrku. Děkuji prarodičům za všechno to, co mi neposkytli rodiče a vždy je budu mít tak nějak raději...
Naše maminka nikdy do práce nechodila. Byla s námi doma- otec nás zajistil slušně. Byli přísní, ale měli na nás vždy čas.
Taky bych se chtěla svým dětem maximálně věnovat a vždy si na ně
uďělat čas jako babi s dědou na mě. Není nic víc, co můžeš dítěti
dát. A opravdu vím co píšu... I když finanční zázemí je taky bezva.
-))))
heč já mám kamaráda takovýho hezkýho dědu je tady
kousek v dom,důchodců je na vozíku a nemá chudinka nohu ale je s ním sranda
je mu 90 let tak spolu někdy kecáme a hulíme cigára on taky kouří jednu za
druhou

Zdravím Šárku,Kopretinku,Hlavně Pralinku,Spratka,prostě všechny co žijí veselý život plný smíchu a vždy dobré nálady.
Tak to se omliuvám ,už to víckrát neudělám a jestli chceš,tak ti to
stokrát napíšu,ale ono ti je dost a někdy ještě víc... 
Sabi já jsem ale nenapsala že jsi zlááá
jen
jsem chtěla Kostíka trochu varovat když děláš to karate ...

Karate fakt nedělám.-))) Ale můžu ho potahat na řetězu za motorkou.
