Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Číhej před průmyslovou školou nebo u učiliště automechaniků. Tam jich bude těch ogarů.)))

Jj. Kde jsou ty časy, co jsem babku na rukou nosíval

A kde jsou ty časy, co někdo nosíval na rukou MNE!

I když.... hm... teď je to 16 let, co mne někdo zvedl až ke stropu....

Měla jsem kamarádku Evu v USA, v Baltimoru, pracovala tam "na sociálce", na nějakém takovém "úřadě" jako je u nás sociálka - prostě s problémovýma lidma. V Baltimoru je hodně černochů o klienty neměla nouzi. Ale stejně jako tady jsou "lidé a lidé" tak i mezi tím černým obyvatelstvem je spousta chytrých a pracovitých lidí. Evička byla šéfkou nějakého úseku a její podřízení byli jak černí tak bílí. Evička mne prezentovala jako svou sestru a všichni její podřízení věděli, že přijedu. Mezi nimi byl i jeden černoch, ten měřil 205 cm, vážil 99 kg, chodil do posilovny - chlap jako hora!
Eviččin manžel mne vzal k Evě do práce. Šli jsme chodbou, vpravo i vlevo kanceláře, některé otevřené a z nich se ozývaly pozdravy. Najednou za mnou kdosi zařval: "TETÍÍÍČŠŠKO" chytil mne v pase a zvedal až ke stropu. Šíleně jsem se lekla! On se jenom chechtal....já jsem si připadala jak ryba na udici

Negdy k nejakému šikovnému ogarovi přijdeš ani nevíš jak!
Mně sa před pár roky stal trochu větší malér, odtáhli mňa do špitála, vyzlékli donaha a honemhonem na operační sál. Sestřičky měly v ten moment jinů prácu a tož polomrtvů babku dostali "do práce" dva "zdravotní bratři". Vyzlécť, trochu poumývať jakůsi smradlavů dezinfekcí, přikrať plachtů a dovézt na sál. Já sem si to nahlas moc pochvalovala - že sa mně už dávno nestalo, aby mňa vyzlékál a umývál nejaký mladý ogar - no a fčil dokoca DVA! To sa mně nestalo NIKDY! ogaři sa chlámali.
Ale nevěděli, že mňa to šíleně bolí ale když MLUVÍM, je tá bolest snesitelnější. Sice sa mně chtělo nadávať ale rači sem si dělala srandu.
Po operaci bolely aj převazy - vedly ze mňa takové gumičky a tý sa musely každý den "přitahovat". Bolesť docela "hustá". To z mnů chodíl sám primář, nikomu to nesvěříl. Já sem si dycky namudrovala pár vtipů, co sem mu při tem "přitahování" budu vykládat. On sice pravíl, že mu klidně možu NADÁVAT ale to sa mně fakt nechtělo, vtipy byly lepší.,,,,,,,,,

Vždy je lepší všude začít srandovní hovor' než jenom hekat a nadávat. To nemá nikdo rád. Se srandistou každý jedná tak nějak lidštěji, než z nadutym stezovatelem

Já jsem tehdy měla "čerstvou vážnou známost" - a jsme spolu dodnes. Přišel za mnou do nemocnice. Je tělesně postižený, všude jezdí autem (kam nedojede jeho auto tam nejde), z auta vytáhne buď "francku" (na kratší vzdálenost) nebo chodítko - takový vozíček, 4 kolečka, madla, uprostřed sedátko. Šikovná věcička! S tím chodítkem za mnou přišel do špitálu. A s obrovskou kyticí. Sedli jsme si na chodbě -on na chodítko, já opatrně a nakřivo na židli a protože se mně špatně sedělo, přisunul vozíček ke mně, podpíral mne a držel za ruce. Byla jsem v takové poloze, že to tak moc nebolelo. Kytku položil na stůl. Tam totiž kytky nesměly být ale on to nevěděl. Po chvíli prošel chodbou primář, pozdravil nás a zapadl na sesternu. Ven vyšla staniční a hnala se k nám. Říkám: "a sakra - průser - kytku si musíš asi hned odnést!" Naopak: sestra si prohlédla kytku, zase odběhla a vrátila se se džbánem na čaj, kytku do džbánu, nalila vodu a na moje divení: "PAn primář to povolil! A poslal mne pro džbán, aby kytka nezvadla"! Kytka vydržela a já šla domů z chirurgie jako z porodnice kytka větší než já

Bych mohl vyprávět, jak jsem byl vloni na celkovém vyšetření 2 dny ve špitále. Pozdvižení pro celé oddělení. Brali mi vzorek z mozkomisniho moku. Po odběru 24 hodin ležet v klidu. Když priplatis lepší jehlu, jen 12. Na pokoji byl dedousek. Pořád sténala a hekal. Když jsem byl po odběru. Musel jsem hodinu zůstat sedět na židli v poloze předkem na opěradlo. To jsem vydržel. Potom přišla sestra pomohla mi do postele z otázku. Chcete "bazanta"? Na co, ptám se. No, kdyby se Vám chtělo čůrání. Když se mi bude chtít, zajdu si. To nesmíte. Musíte ležet ! Máme tady kamery. Tak je vypněte. Udiveně se na mě podívala a odešla. Ležel jsem něco přes hodinu. Dedousek stále volal, že chce pít. Zvonil na sestřičky a nic. Sestry mi říkaly, když nedodrží 12 hodin, může se mi zatočit hlava a upadnu. Dědovo neříkali a nezájem sester mě donutil sednout. Hlava se netočila. Vstal jsem a šel dědovi podat čaj. No a když už stojím, zašel jsem na WC. Po návratu se objevila na pokoji sestra, jestli se mi nechce curat. Nechce. No ja vas viděla na kameře, že chodíte. No , tak byste mi měla poděkovat, že jsem obsloužit pacienta za vás. Podívala se a řekla. Vy si Teda hrajete. Ano hraje a rád....pokračovalo to potom s paní doktorkou....jenže s mým prihlouplym ksichtem, to vždy dobře dopadne. Ovšem pokud protistran je člověk a ne skatule. U nás se takovým říká Pixla. Po tomto příběhu mi známá sestřička řekla, že jsem riskoval a na druhý den jsem mohl mít mžitky před očima a bolesti hlavy. Na druhý den jsem jel do Polska a zpět. Cca 1350 km.....riskuju často, zatím to vychází. Až jednou nevyjde....to už se asi nedozvím🤷

No ty jsi teda pěkný ranař! Chodit po lumbálce - to mohlo skončit i ochrnutím to by sis už tak nevyskakoval! Ale hlavně že to dobře dopadlo!
Já jsem těch špitálů moc neprošla - jenom dva - Vsetín a ValMez. Ve VM je Agel, dělala tam dětskou sestru moje snacha než šla na obvod, takže tam hodně lékařů znala. Já jsem tam byla spokojená. Ve Vsetíně sice taky ale VM byl lepší.

Mnoho lidí mi říká, že se nemám rád Řekni mi, co je to mít se rád? Nechat jiné trpět a myslet jen na sebe?

Nic si z toho nedělej - takovou úchylkou trpí aj já!
A bacha - ono je to dědičné. Měli to až moji staříčci, rodiče, trpí tím moje děcka a vnoučata takéj!

Njn. Asi jsou z kvalitního vrhu

Já těch špitálů také moc nepochodil a když už. Co nejdříve domů. Před lumbálkou , to už je let, kdy mi brali žlučník....další komedie. Po operaci , mi sestra na JIPce řekla, že se mám jít vyčůrat. Nechce se mi. Tak vás budeme cévkovat. No dobře. Zvedl jsem se z postele. Počkejte! To nemůžete sám. Dvě sestry mě vzaly pod křídlo a vedly na wc. Až se vyčůráte, počkejte na nás, odvedeme vás zpátky. Vypotil jsem "pár kapek" a sestry nikde. Tak jsem se vrátil do pokoje a lehl do postele. Najednou křik na oddělení. Radar utekl, není na WC !!! Nechápu, proč se nejdříve nepodívaly na pokoj

Prostě, mým posláním je dělat lidem radost. Moje radost je potom o to větší. Úplně největší radost však mam, když mě nějaká Pixla na internetu nazve debilem. Jsem si jst, že do očí by mi to nikdy neřekla.

Ještě že jsi nenapsal "škatule" - to bych po nedávných rozhovorech musela vztáhout na sebe

Ale je fajn, že si tady můžeme takhle otevřeně psát. Tady totiž nikdo nechodí

Neskuhrej dědo. Sám sem nechodíš a víš, že mě se nezbavíš.

Vitaj! Přes víkend sa kdesi tlučeš a vůbec sa dědovi nevěnuješ! Máš áčko!

Polepším se.-) A díky, že děláš dědkovi společnost. Umí být urýpaný jak stará sviňa ale je to dobrý chlap.

Já sem toťtů cimru našla až fčil! Paráda! Pohoda, klídek a tabáček....

Taky jsme za tuto cimru kdysi bojovali.-) Středa = lítání po ouřadech.

Ja, lítání po úřadech! To "miluju". Brrrrrrrr
S úředníkama věčně bojovál můj táta - soukromý zemědělec. Nejen za sebe ale za kdekoho.
Kdysi jsem mu řekla vtip o úředníkoch - a - ten vtip mu kupodivu "otevíral dveře". Ono je vždycky lepší jít kamkoliv s vtipem než s hromamableskama!
A ten vtip?
Kdysi se zvířátka rozhodla, že si v lese postaví sídliště. Lev, král zvířat, se rozhodl poslat chytou lišku aby vyřídila stavební povolení. Liška se vrátila za týden. S prázdnou: "To jsem nedokázala vyřídit!" Tak lev šel na úřady sám. Vrátil se za měsíc - bez povolení. Tehdy se přihlásil starý vůl: "Mohl bych to zkusit já?"
Zvířátka se smála: "chytrá liška nic nezmohla, ani král zvířat - no ale když si troufáš tak to zkus!"
Za tři dny se k lesu valí oblak prachu. A ony to bagry, buldozery, jeřáby, náklaďáky - a vpředu jde starý vůl a mává stavebním povolením!
Zvířátka nevycházejí z údivu:"Jak jsi to dokázal????"
"To bylo úplně jednoduché! Přijdu na úřad, otevřu dveře - a tam sedí bratranec! Druhé dveře - druhý bratranec! Třetí dveře.........

Já nasadím přiblblý úsměv čislo 153, hezky pozdravím a třeba pochválím šaty nebo halenku. Na ty šimly musíš psychologicky.-)))

Správně jsem tě to naučil. Už jako malá, když jsme spolu po úřadech lítali, jsi kdejakou důležitou soudružku chválila za nehty, šaty, nebo účes. Po nasednout do auta s orazitkovanymi papíry jsi rikala: Dědo, dobře jsem to udělala? Po mém souhlasu jsi řekla. To víš, jsem celá ty....jen nevím ve které vývojové fázi se to posralo

Dost dobrá inspirace

Místnost jsem kdysi zřídil pro lidi svobodné vůle, kteří jsou samostatní. Jenže na chatujme chodí jen ovce ve státě a potřebují babu, aby věděli, kterým směrem se dát. Samostatnost je pro ně slovo exotické, které nikdy nedosáhnou

No ja, dyž ty si na ně samostatný až moc

To tak mívajů rodiče: vychovávajů děcka k samostatnosti a potem sa divijá, že samostatné opravdu sů!

Idu sa podívat mezi lidi živé a gdyby kerási ovca, či baran, békala, že su na chatu furt. Može si vygůglit, co je to chytrý telefon a jaké mžnosti nabízí. Teda, pokud ho majitel umí ovládat. Gdyž si blb kúpi chytrý telefon, nemusí to znamenat, že je chytrý aj on Hezkú středu aj tým "visačkám" Tož sa tu mějte

Ale jak tak koukam na počítadlo, kolik čumilů tady nakukuje, asi budu muset zesílit sloupky na plotě a natáhnout nové pletivo, aby je udrželo. Nebo to nechám tak a když popadají pyskem přímo na tvář, možná se jim v dutině lebeční rozsvítí