Přijde za otcem pětiletý Synáček a ptá se, co je to politika. „Jak
bych ti to vysvětlil“, přemýšlí otec. „Podívej se, to je jako u nás
doma: Já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů.
Maminka, to je vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek
přerozdělí podle svého uvážení. Naše služebná, to je dělnická
třída. Ta pracuje a my ji za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten
dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisťovaná. Ty sám jsi lid.
Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak
to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu?“ Chlapeček se dlouze
zamyslí a pak řekne: „Zatím ještě nevím, nechám si to projít přes noc
hlavou“. V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se
pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jenom maminka a nejde probudit.
Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou
právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšimne. Chlapeček se
smutně otočí a za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem
tatínka se služebnou. Ani dědeček si ho nevšimne. Chlapeček se rozpláče
a jde si lehnout. Ráno se ho tatínek ptá: „Tak už víš, co je to ta
politika?“ A chlapec smutně odpoví: „Už to vím, ale je to trochu jinak,
než jsi říkal včera.“ „A jak, prosím tě?“ „No, kapitalismus
zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco
vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován a naše společná budoucnost
leží ve sračkách.“ 