Rozcestník >> Ostatní >> Excalibur

Mě ano jde o to že moudrost a soucit tu je dán v nás je v rozený,jen ho hledáme jinde než v sobě samých.

Vrozený ano, ale nesedí mi to, že to jde vždy ruku v ruce u člověka.
Že hledá člověk mnohé tam, kde to sice na oko najde, ať už v lidech, nebo věcech, ale nikdy mu to nepřinese ten pocit štěstí, jako když to najde vše v sobě, to je pravda. :-)

Pocit štěstí je jen vjem chvilkový, když hledáš mimo vnitřku. To aby moudrost a soucit se mohlo v nás projevit, člověk musí jít do hloubky .Pak nachází štěstí, když je soucit, přichází jiný pohled a moudrost.

Jo takhle. Tak tam už cítím spojitost. Díky za jiný pohled. :-)

Když si toto uvedomis je už krůček k tomu vnitřně na sobě pracovat v osvícení (probuzení).

Pracuje se v úkole a nebo v čase?
Jediný háček je v tom, že pokud se Vás něco vnitřně dotýká, pak se Vás to dotýká neustále a nemůžete si od toho chodit odpočinout.

To je právě co popisuji začátek vnitřně pracovat na sobě,mnoho cviků a soustředění a uvědomování sebe sama.

Třeba si ani odpočinout nechceš, jelikož je to tak nesmírně vesmírně úžasné, že není potřeba.
Necítíš zátěž. Cítíš harmonii.
Jsi. :-)

Po osvícení netoužím, ani bych ho neuměla nejspíš definovat slovy. :-) nemyslím si, že někdy toužit budu. Jinak, vědomí, že já jsem svoje světlo, teplo, domov, láska, bezpečí, tak to už cítím několik let. Pomohl mi k tomu dojít jeden člověk, nevím, zda vědomě, nebo nevědomě, ale ukázal se v mém životě jen na čas.
Ten první okamžik a následující, kdy se to ve mě probudilo, bylo něco neskutečného. Je to pro mě nepopsatelné, jak se mnohdy cítím. Musím se mnohdy hodně krotit, abych to nepouštěla tolik navenek ven, jelikož lidé se toho dost často bojí. Je jim to cizí. Přála bych to každému, koho znám, aby to mohl cítit. Myslím si, že by to hodně pomohlo lidstvu. :-)

Mám to podobné

To mě moc těší :-)