Rozcestník >> Ostatní >> Excalibur

No, ale já jsem psala o meči.

Kdyby se z písmenka e stalo písmeno o, hned bychom mohli přejít na jiné téma:-)

Vím jen z toho psaní mě zaujmulo s tou srnkou že rozvijim diskusi dál.

V lese je potkávám běžně a jedna mi chodí i na zahradu.

Milá paní, v lese je zvířátek a proto moudrý člověk nenatahuje ruku do každé štěrbiny a škvíry a neleze do každého temného kouta, aby Vás neklovl třeba jeřábek lesní a nebo nekousl plh:-)
Srnky mají nejraději řepková pole a divoká prasátka ryjí pod duby a buky:-)

Já né,ale v tu dobu jsem se v myšlenkách zabýval duchovností a po chvíli se ukázala poprvé na louce a po druhé na kopci na pařezu koukala na mé jak jdu po silnici.

Chtěla jsem Ti napsat SMS nemam tvoje tel číslo
Snad na to přijdeš sám
Človíček to ví
Jsem venku

Pokud na Vás někdo vytáhne meč asi ho nebudete přátelsky tisknout (meč a nebo toho člověka - nechám na vás).
Pro srnu, která si pamatuje lovce, může být dlouhý nástroj v rukou člověka symbolem smrti. Čímž vlastně je.
Člověk meči vtisk vyšší princip - symbol ochrany. Jak jinak zakamuflovat své špatné skutky, kterými jsou dějiny doslova prošpikovány? Čistota hodná povznesení na vyšší úroveň bytí.

Srna si nepamatuje lovce do té doby než po ní střílí. Tedy je jí jedno lovec , žije v přítomnosti propojená přírodou.

Pak mi vysvětlete, čehože pak se ta zvířátka bojí, když se objevíme někde u nás v lese?
Zkuste zajít do nějakého přírodního parku ve světě, kde není přelidněno a uvidíte, jak si zvířata chovají tam.
Nebo slon kterého trýznil jeho vodič. Máme od toho odvozen pěkný výrok o sloní paměti.
Opravdu zapomnětlivý je lumík sibiřský, ten se mrazem schladí natolik, že s jarem se doslova probouzí do nového života s čistou hlavou:-)

Našeho hluku se bojí jsme až moc hluční.

Kdyby to bylo tak jednoduché - stačí sledovat obyčejného motýla v rezervaci a mimo ní:-)

Však můžeš, víš jak je nádherný si sednout být součástí přírody. Kdysi jsem si u rybníka sednul a pozoroval vše kolem. Připlula kachna,vylezla z vody chvíli kolem mě chodila a poblíž mě si sedla a začala drimat. Po 20 minutách kolem nás šli lidi řvali hulakali, což ani mě a kachnu nijak neplasilo až do chvíle,kdy se všichni hrnuli tím hulakanim k ní.Zvedla se a opět odplula. Takže je to jednoduché.

Každý někdy potřebuje vehementně obhajovat svou pravdu. Je to základní povahový rys člověka:-)
Je to jako s těmi buddhistickými mnichy v Praze, kteří dostali svou misku rýže.

Škoda že jen misku

Ona jim k životu stačí, pane Mnichale, přesto nevím, zda by ji měli obdržet v centru Prahy a nebo čekat na splnění svého snu.

Nelpí víš tu nejde o misku,ale o ten princip že žijou šťastně že nelpí.

Praha je Praha a Lhasa je Lhasa.
Co je podle Vás štěstí?