,
Honza-Vichr
Situace do které se společnost dostala po roce 1945 byla výsledkem úpadku
veřejné morálky, která nastala dávno před tím. Už Bata za dob Velké
krize mluvil o tom, že nejde o krizi hospodářství, ale spíš morálky.
Po roce 1989 byla šance se nad tím vším zamyslet. Nikoliv jen nad 40 lety
komunismu, ale nad celou českou moderní historií ve 20.století. Po skoro
půlstoletí diktatury bylo možné o věcech konečně svobodně diskutovat.
Jenže o to nebyl zájem. Postavily se pomníky Masarykovi a o jeho politické
názory nebyl zájem. Jeho knihy nešly na odbyt, zato byl slušný odbyt
různých militarií z doby 2.světové války. Třebas uniformy SS.
Pionýrská práce Maxe Webera: Kapitalismus a protestantská etika, napsaná
před více než 100 lety, dosud nevyšla v češtině. Asi by si ji málokdo
koupil....
Jak říkám-kurz celé společnosti udávali politici.Stavěli základy nejenom legislativní.
Dvacáté století v českých zemích (taky) začalo vítězstvím
mladočechů ve volbách v roce tuším 1908. Mladočeská strana se brzy po
vítězství ve volbách rozpadla, nicméně z ní pošly skoro všechny české
politické strany.
Neodvážil bych se ale tvrdit, že politici mladočechů jsou zodpovědní za
morální krizi českého národa. Do krize se totiž dostal nikoliv (jen)
český národ, ale celá Evropa. První světová válka byla prvním velkým
projevem této krize. Samozřejmě že signály byly už před tím. Jedním ze
symbolů bylo potopení Titanicu, kterému se možná právě proto dodnes
věnuje taková pozornost.
Já bych tu morální krizi české společnosti posunul až ke Kroměřížskému sněmu, kdy se Češi nedokázali dohodnout na ničem. Takového Riegra utloukli nacionalismem a zvítězil Švehla. A po něm další "buditelé". A lepší to nebude ani za dalších 100 let.
