Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Emigranti, kteří ve 30.letech uprchli za západ měli takových 30 let zcela jiné starosti než vzpomínat na (ztracený) domov. Začínali tam z nuly a většina z nich měla vážné existenční starosti.
Vzpomínky na mládí jim přišly až v důchodu, kdy už byla možnost navštívit starou vlast. Jenže po příjezdu do rodného kraje si uvědomili, že těch 30 - 40 let co tady nežili se nedá jen tak překlenout. Jako třebas ten Kundera.

Jenomže ono to více,či méně, fungovalo současně.Stačí si přečíst třeba vzpomínky M.Formana.

Ono je normální a zdravé jít v mládí zkusit štěstí do světa. U nás to bylo dříve mnoha generacím znemožněno. Někteří lidé emigrovali i proto. Místo toho jsme byli krmeni informacemi, jak je u nás krásně a nejlépe a že není nutno cestovat, neboť je u nás také mnoho míst k poznání a hezky se tu žije pod vedením KSČ.
Je tu fakt hezky, ale na tohle jsem měl alergii. 🙂

Jenomže právě tohle všechno jsem měla na mysli a fakt si ani na okamžik nemyslím,že všichni lidé jsou stejní!
Někdy je opravdu těžké se domluvit i když mluvíme stejnou řečí.
Jen si zkrátka umím představit ten pocit,že už je to navždy a není návratu.(Což už je dnes passé.)