Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Ředitel i náměstci byli kádrové rezervy OV KSČ. Funkce ředitele se obsazovala dohodou mezi ministerstvem a OV KSČ. Náměstci měli ve svém postavení politické krytí a ředitel je nemohl jen tak sesadit.
Pokud se týče situace po převratu, tak role KSČ zmizela, což v dané situaci nebylo šťastné řešení. Zavládla anarchie a náměstci se otevřeně vzbouřili řediteli. Poté co jej odstranili začal jejich vzájemný stravující boj. Situace v podniku připomínala občanskou válku. Na ministerstvu měli jiné starosti a "neviditelná ruka trhu" nakonec vedla k bankrotu firmy. To byl scénář, který proběhl ve většině podniků.

Jedním z problémů transformace bylo, že její vrcholní představitelé (z Prognosťáku) neměli zkušenost s podnikovou ekonomikou a myšlením "obyčejných lidí" ve výrobní sféře. Výsledkem byla kombinace kapitalismu se socialismem, která pro podnikatelskou sféru byla přímo vražedná.

Pane Vitásku, vy jste snad žil po Sametu někde mimo. KSČ byla "přes noc" nahrazena OF. Zažili jsme volby ředitelů, to vše zcela mimo ministerstva, ta přece byla prolezlá komunisty a spolupracovníky StB. Bylo v relativně krátkém čase zastaveno financování podniků a shora šlo heslo "najděte si svého poskytovatele kapitálu". Na scéně bylo pár lidí majících představu, co přijde, většina si představovala pokračovat ve stávajícím systému s tím, že do funkcí přijdou chytřejší lidé, než tam byly dosud a naše vlast tím bude vzkvétat. Ta mizivá část věděla, že řešením je zavést takový systém, který si ty šikovné lidi vyhledá. V té době si význam systému uvědomovalo velice málo lidí. A je očividné, že zásadní význam funkčnosti systému uvědomuje málokdo ještě dnes.

Ti náměstci byli všichni členové KSČ. Ředitel byl nahrazen náměstkem, který měl často velké ambice, ale postrádal schopnosti. Velmi často si toho byl i vědom, jenže řekl si "nechají mě v tom tak rok , dva, a tím získám prachy které bych si jinak nevydělal. A až mě vyhodí, tak se nějak zařídím. Dalšími kádry byli osmašedesátníci. Ti takový post považovali za jakousi trafiku za újmu , která je potkala během normalizace. Jejich působení bylo často ještě horší než činnost těch komunistů.

Podniky v první polovině 90.let vyráběly 2/3 produkce o kterou nebyl na trhu zájem, zbytek byl prodejný a třebas i ziskový. Prvotním úkolem takového ředitele bylo udržet ty ziskové výroby a co nejdříve zastavit ty prodělečné. Problém byl v jejich identifikaci, protože nalézt perspektivní výrobní program nebylo jen tak. A druhý problém byl personální. Nešlo totiž jen o 2/3 zaměstnanců, které bylo zapotřebí propustit, ale týkalo se to taky vedoucích těch úseků, kteří vedli ty útlumové výrobní programy. Ti měli styky a bylo jich ve fabrice hodně, měli značný vliv a ředitele dokázali svrhnout.
Takže nový pan ředitel musel postupovat opatrně. Jako dnes Fiala a jeho předchůdci, třebas Babiš.