,
Honza-Vichr
Za jejich osud nemůže Bůh, ale velmi konkrétní lidé.
Kundera někde napsal: Člověk plánuje a Bůh se směje.
Evangelium podle Lukáše"
„Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a
říkal si: ,Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘ Pak si
řekl: ,Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím
všecko své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na
mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ Ale Bůh mu řekl:
,Blázne! Ještě této noci si vyžadují tvou duši, a čí bude to, co jsi
nashromáždil? Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před
Bohem.“
Kudera napsal jasnou a srozumitelnou pravdu. Protože v dění kolem nás a
mezi námi není jednoznačně definováno, má své varianty a je v něm mnoho
náhod. Já se k Bohu neobracím, a řekl bych, že mám stejné štěstí i
smůlu, jako lidé k Bohu se obracející.
Řeč ale byla o bohatství. Ty domy na náměstích z 19. století v nemalém
počtu zůstaly a dnes jsou opraveny, a je to paráda. A opakuji, bohatství
vzniká lidskou prací a kdo s ním jak nakládá je až druhotné.
Žalmy 2:4 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k
smíchu.
Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem:
Bůh se směje plánům mocných, jak budou vládnou zemi, potažmo lidstvu
je o tom celý žalm 2
odtud pořekadlo, chceš-li Pána Boha rozesmát, řekni mu své plány
ale plány proti němu
jinak je psáno o plánech, když chceš stavit věž, spočítej si
náklady
než začneš stavět, abys stavbu dokončil
